|
Sobota, 17.9.2011
Druhá největší akce roku dopadla bez vážnějších problémů a hlavně bez zranění. Tento závod není
žádná jednohubka, je to šestnáctihodinová sobotní akce, když připočteme večerní posezení u ohně
a u kytar, kdy se hodnotí celá akce a kdy zůstává spousta závodníků z okolí.
Tento devátý rořník patřil mezi nejzdařilejší. Museli jsme s termínem uhnout o tři týdny dále,
protože jsme se křížily se závody z okolí. Proto jsme také trnuli, jaké nám vyjde počasí a to
bylo více než zdařilé. Vlastně jsme na tom vydělali, protože kdybychom zvolili původní termín,
byla by nám určitě zima a také mokro.
My jsme měli teplo, sluníčko a po setmění opět teplo. Zejména u Magormana je počasí velice
důležité, protože závodíme od deseti hodin dopoledne skoro do šesté do večera.
V tomto roce nám padaly rekordy.
Krásný byl rodinný dětský závod. Na startu stálo 35 dětí a 10 rodičů. Všechny děti odměňujeme a
měli jsme co dělat, aby se dostalo na všechny. V loňském roce totiž stálo na startu pouze dvanáct
dětí. Vše se ale zvládlo, ceny byly a navíc každý capart obdržel diplom.
Následoval dospělácký závod, kde se nám přihlásilo celkem 68 závodníků (36 jednotlivců a 11 družstev).
Stoupl i počet přihlášených žen na číslo 14, což je obdivuhodné, vzhledem k náročnosti trati.
Trať byla velice rychlá, prudký výjezd do Karolína byl do poloviny opraven a sjezd byl téměř bez
výmolů. Vynikajících podmínek k vytvoření rekordu ale nikdo nevyužil, vítěz zajel o dvě kola méně,
oproti rekordu tratě.
Tohle psaní je alespoň malým poděkováním všem pořadatelům, kteří obětovali svůj čas, vše připravili
a zorganizovali.
DVD záznam z celé akce vám rádi poskytneme, pokud nás budete kontaktovat.
Panika před závodem
Nadešel pátek, den největších příprav v areálu, kde je start a cíl. Poklidné chystání přístřešků,
posezení a zázemí pro závodníky přerušil telefonát, že se družstevníkům polámal traktor. Tím pádem
seno, které svážejí z polí, kde je sjezd Magormana, bude probíhat i v den závodu, tudíž v sobotu.
Polila nás horkost, protože bylo jasné, že ve sjezdu a zejména v úzké pasáži dojezdu do Ráječka, se
nemůžeme potkávat s traktory.
Dáváme hlavy dohromady a vychází nám jediná varianta. Zkrátit sjezd a svézt závodníky po poli a
krátkým nebezpečným sjezdem je dostat zpět do areálu startu a cíle.
Museli jsme všeho nechat a pustit se do práce. Křoviňákem vysekat cestu ve vysoké trávě prorostlé trním.
V nájezdu do sjezdu jsme vykopali schody, aby se dal nejnebezpečnější úsek seběhnout, natáhli jsme lana
kolem stromů a zajistili jsme nebezpečnou strž proti pádu. Zatloukli jsme kůly, pokáceli lískové
vzrostlé keře a udělali z nich zábrany. Funkčnost vyzkoušeli dva dobrovolníci na kolech a za dvě hodiny
jsme byli hotoví. Sranda byla, že v době kdy jsme umístňovali fábory pro nájezd do tohoto sjezdu, zazvonil
mobil. Byli to opět družstevníci, kteří nám oznámili, že nám vyjdou vstříc a v době startu hlavního závodu
nám doslova vyklidí pole. Ulevilo se nám, ale sjezd jsme pro jistotu nechali připravený a uklidili jej až
v neděli po závodě.
Později, o několik týdnů později jsme zjistili, že tenhle upravený a vyčištěný úsek začali lidé používat
k procházkám a krácení cesty.
Pořadatelé:
Boženka Nesrstová, Jana Růžičková, Jana Přibylová, Hana Hrušková, Ilona Přibylová, Helena Pernicová,
Lucie Škaroupková, Radka Hajdamachová, Lea Přibylová, Marcela Přibylová, Aleš Přibyl, Milan Vašek, Petr
Hajdamach, Zdeněk Přibyl st, Tonda Šulc, Zdeněk Přibyl ml, Miloš Růžička, Miroslav Kopecký, Jiří Kouřil,
Karel Pokorný, Petr Stříbrcký, Štefan „Pišta“ Červenka, Jaroslav Tomášek, Zdeněk Nesrsta, Martin Blažek,
Petr Kopecký, Zdeněk Přibyl ml.
Koláče a pizzu napekli: Emílie Ševčíková, Ilona Přibylová, Jana Růžičková, Boženka Nesrstová,
Elektronickou přihlášku a mapu trasy připravil Zdeněk Nečas.
Celkem 32 organizátorů
|
