|
sobota, 22.9.2012
Déšť od půl deváté vypadal hrozivě a situace byla chvíli beznadějná. Před půl desátou
se ale objevili první účastníci a i déšť se zklidnil. Pět minut po desáté odstartovalo
na Magormánkovi celkem 28 dětí a 19 dospělých jako doprovod. Byli jsme rádi, že
zvítězil zdraví rozum, a že rodiče nakonec přijeli a nechali děti startovat,
navzdory nebezpečí, že v chladném deštivém počasí prochladnou. Dokonce jedna
maminka popisovala, jak její dcera doma brečela a přemlouvala, že chce na závod,
i když prší. Mezi děvčaty nakonec skončila na prvním místě.
Bráchové Stloukalovi z Ráječka nedali již druhým rokem nikomu šanci a cílovou
pásku protnuli za neuvěřitelných 16 minut. Ostatní pak dojížděli v různých časových
intervalech a jako poslední přijel Ríša, který ještě loni tento okruh absolvoval
s maminkou na dětském odrážedle.
Děti jsme řádně odměnili na stupních vítězů, diplomy, medaile, plyšáčci, všichni
společně zamávali fotografům a udělali místo dospělákům.
Během dopoledne si rozbalila VZP před závodem svůj stánek, kde si mohli závodníci
a diváci oměřit, jak si na tom stojí před startem. Stánek nabízel změření tlaku
a tuků.
Přiblížila se dvanáctá hodina a na startu stálo 62 bikerů, smířeni s osudem, že
je čeká 5 hodin a jedno kolo šlapání. Trať byla výborná, rychlá a bez děr. V
některých místech se to matlalo, ale aspoň to bylo zajímavější. Sjezd vynikající,
dokonce kamenité koryto na konci sjezdu se dalo jet daleko rychleji, než v
předešlých ročnících.
Seznam účastníků sliboval velké boje, loňský a předloňský vítěz stál na startu.
Ve družstvech byli na sebe připraveni „dukláci“, „bořitováci“, „staré mázy“ a
další zvučné týmy. Na paty jim šlapala i pětice dětí, které toho měly dopoledne
málo a přihlásily se i na dlouhý závod.
Pořadatelé se rozprchli po křižovatkách a bylo odstartováno. Počasí zataženo,
trochu zima a déšť přišel na chvíli kolem sedmnácté hodiny. Zaznamenali jsme i
hodně nových účastníků, kteří u nás byli poprvé a doufáme, že je ještě někdy
uvidíme. Magorman totiž opět dostál svého názvu, v dešti, větru a zimě to bylo
chvílemi na zmagoření.
Závodníci ujeli celkem 752 kol, což je 4136 km.
Pěkně si to i „vyžral“ Jirka Skoták, kterému doktor vzhledem ke zranění kolo
zakázal, takže zvolil běh. Během závodu absolvoval 7 kol a kousek, což
představovalo maraton, tedy 42 km. Podle toho i vypadal, zejména seběhy hodně
bolely.
Na stupních vítězů jsme si prohlédli téměř polovinu závodního pole a doufáme,
že za rok se uvidíme zase.
Tento závod jsme pro letošek označili jako „suchý“, protože v celé republice
byla zavedena prohibice. Že bychom ale večer u ohně byli stydlivější, to se
říci nedá. Kytara drnčela, opékaly se zbytky klobásů a hlasitě jsme probírali
uplynuvší den.
Postřehy:
Rozhovor družstva při střídání. „Tak co? Kdo jede? Nebo na to serem?“.
VZP před závodem zřídila stánek, kde si mohli závodníci a diváci oměřit, jak
si na tom stojí před startem. Stánek nabízel změření tlaku a tuků.
Sponzoři:
Obec Ráječko, Tyco Ráječko, Martin Kubíček – plyn Blansko, Ferrero, Cyklo
Radek Šinkora.
Pořadatelé:
Aleš Přibyl, Jiří Pokorný – pivo
Marcela Přibylová, Monika Růžičková – stánek limo, sladké, slané
Zdeněk Přibyl st., Jana Přibylová – klobása, utopenec, tenké párky
Miloš Růžička, Jiří Oskar Škaroupka, Martin Blažek, Mirek Ševčík ml. –
rozhodčí, časomíra
Lea Přibylová, Radka Hajdamachová, Boženka Nesrstová, Jana Růžičková –
prezentace, výsledky, vyhlášení
Petr Stříbrcký, Štefan Červenka, Petr Kopecký – fotograf
Karel Pokorný – kamera
Karel Jeřábek – kamera a bojové vozidlo na trati
Milan Vašek, Tonda Šulc, Fana Němec, Jakub Blažek, Jiří Kouřil, Míra
Pařát Kopecký – křižovatky
Boženka Nesrstová, Ilona Přibylová, Emílie Ševčíková, Jana Růžičková,
Jana Vašková st. – občerstvovací stanoviště, příprava koláčů, pečení, dávkování závodníků.
|
