Fatra s děckama – Fatra mit Kinder – Fatra with Children - 2005

Je to jednoduché. Vezmete svoje děti, koupíte benzín do auta a aby vám nebylo smutno, tak přizvete ještě kamarády a máte základ na pěkný výlet.
Vyrazili jsme v pátek 13. května 2005 ve tři hodiny odpoledne. Jedeme ve dvou autech, Priba, Míša, Dominika, Kuba, Jarda, Pavlínka, Martin a Markéta. Ve Vyškově při vjíždění na dálnici jsem udělal kiks jak prase, na tuhle chvíli nezapomenu celý život a děkuji ti „kamijóňáku“, že jsi to ubrzdil. Zkušenost na celý život.
Tohle byla poslední škaredá chvíle celého víkendu a pak, už jsme si jen užívali. Po dálnici jsme nikam nespěchali, v Olomouci se za nás napojil Jarda a byli jsme komplet. Na Bečvě jsme se stavili na jídlo v Kolibě, potom přes Makov a Žilinu do Varína. Už od Žiliny byly vidět zasněžené kopečky, což nás docela překvapilo, ale to se na horách stává. Ve Varíně jsme se stavili u mého kámoše z vojny, který později přijel ještě za náma do Štefanové.
Po půlhodinové návštěvě vyrážíme a v Těrchové jsme za chvíli. Tady odbočujeme doleva, zmizela auta, lidé a začal nádherný klid. Přijeli jsme do Štefanové, dále už to stejně nejde. Privát Balát je vyzkoušený domeček už z ledna, kdy jsme tady dělali zimní přechod Fatry. Paní majitelka mě hned poznala a zavzpomínala na kvanta utopenců, co jsme si tenkrát dovezli ve dvou pětilitrovkách.
Vybalujeme, rozdělujeme pokoje a pro jistotu jsem si radši hned nachystal všechny věci na ráno. Vše je připraveno a s Járem nedočkavě otevíráme první pivo. Skončily povinnosti a dovolená začíná.
Děti mají vše povoleno, večerka je zrušena, navíc Míša by mě v sedmnácti asi stejně poslala někam. Na stole se objevuje pivo, víno, slivovice, uzené, později kytara a už hulákáme na celý pokoj. Zpívat s Járem je exkluzívní záležitost, dává do toho všechno a výšky tahá až z ponožek. Občas zpívala i Dominika, což jsem doma nikdy neviděl. Nakonec ji to, ale zmohlo a přešla si lehnout do pokoje, kde bude spát Jára s Pavlínkou. Nám to vydrželo až do dvou do rána, potom jsem zašel pro Domču a šli jsme spát.

Sobota 14. květen 2005
Budíček v osm, snídaně a příprava na výšlap. Nabalil jsem si pěkně plný bágl, nic jsem neponechal náhodě a nachystal se i na špatné počasí, aby se případně mohly Míša s Domčou přiobléknout.V batohu jsou i druhé tenisky pro Domču, zimní bunda, pláštěnky, rukavice, jídlo atd. V půl desáté vyrážíme, jdeme po značce k Jánošíkovým dierám. Po další značce jsme se ještě vrátili kousek dolů. V závěru této cesty byl docela zajímavý úsek ve skalách, ale jinak jen cesta lesem. Potom jsme se dole napojili na Jánošíkovy diery a začali stoupat nahoru. První problém schytala Míša s Kubem a Dominikou, měli jen tenisky, tak postupně nabírali vodu, až to pěkně čvachtalo.
Počasí, ale jinak přálo, bylo modro, sem tam mrak a docela teplo. V půl druhé jsme se dostali na Medzirozsutce, tam jsme na půl hoďky lehli ve stráni a pojedli salám s chlebem, tatranky a sladké mlíko. Chvíli jsme se dohadovali jestli místo na velký, nepůjdeme na Malý Rozsutec. Holky už byly unavený a hlavně Míša frflala. Nakonec se musela podřídit většině, a jít s náma nahoru. Jarda a spol. to trochu nakopli, já jsem šel s Míšou a Domčou, vzadu klopýtal ještě Kuba, protože skoro celý kopec jsme šli ve sněhu a Kubovy tenisky příšerně klouzaly. Pořád padal do sněhu. Nakonec nahoru schytal pěknou sekeru i od holek. Nahoře měl omrzlý jeden palec u nohy, jak se mu tam dírama v tenikách dostával pořád sníh. Na Rozsutec jsme vylezli ve čtvrt na 4 a půl hoďky poseděli. Potom dali vrcholové foto a v 15,40 hod vyrazili druhou stranou dolů, směrem na Medziholie. Tady už to bylo bez sněhu a více kamenité. Na Medziholie jsme sestoupili v 16,30 hod. Tady chvíli pauza a pak už lesem do Štefanové. I tak to byl pořádný vopruz, sestup nám dal pěkně na zabrat. Pavlína začala časem kulhat a byla ráda že jí do Štefanové koleno vydrželo. Hned na kraji jsme se stavili na pivu a potom popošli k parkovišti. Měl jsem tam sraz s kamarádem z vojny a jeho ženou. Přijeli autem a hned vedle parkoviště jsme šli do hospody. Dali jsme dvě piva a pak už zavírali, tak jsme šli k nám na pokoj, rozdělali víno a pokecali. Jano se ženou potom odjeli, my jsme pokračovali a ještě zabékali na kytaru, potom už jsem usínal u stolu, tak kolem půlnoci jsme šli spát. Spalo se perfektně, po velké únavě to nemělo chybu.

15. květen 2005 neděle
Budíček v půl deváté, jsme docela rozlámaní a holkám se nechce vstávat. Pavlína udělala čaj a dala nám dvě paštiky. Holky s Kubem pojedli a začali jsme balit. V jedenáct hodin jsme měli zaplaceno, rozloučeno a vyrážíme k domovu. Opouštíme privát Balát. Já s holkama a Kubem přímo domů, Jarda a spol., jeli ještě za Žilinu mrknout na Sůlovské skály. Když jsme odjížděli z Těrchové tak lilo jako z konve, počasí nám fakt vyšlo. V Žilině už ani kapka, tak to vyšlo i Járovi.
Jedeme přes Makov, Bečvu a zašli jsme zase na oběd do oblíbené koliby. Potom po dálnici do Vyškova a doma ve tři odpoledne, najeto 530 kilometrů.

Výdaje na Fatru:
200 dálniční známka
160 nákup obchod
1600 nocleh
800 benzin
410 večeře
90 útrata hospoda
Celkem 3260 korun


ZPĚT na hlavní stránku.