|
15.8. – 18.8.2013 čtvrtek – neděle
Fotogalerie:
foto Priba ZDE
foto Evžen ZDE
krátké video VRCHOL 1
krátké video VRCHOL 2
krátké video SESTUP 1
krátké video SESTUP 2
Tak jsme se konečně zmáčkli, přestali se vymlouvat na finanční, rodinné, časové a zdravotní
problémy, sedíme v autě a uháníme do Rakous.
Bude to hodně zajímavé, protože nás čeká plno nových zážitků s nejasným výsledkem.
Poprvé jedeme lézt feraty, což jsou místy kolmé stěny s hřeby, lany, žebříky a řetězy. Proto
jsme museli dokoupit k sedákům ještě prsáky a také nějaký ten kousek lanka.
Poprvé máme také nové členy, jede s námi „Libža“ s „Evženem“ a v horách nikdy nelozili,
maximálně lyžovali.
Když jsem oslovil v autě našeho „šerpu“ Kamila, jak na tom jsou naši nováčci, odpověď zněla
takto. „Libža nikdy nelozil a Evžen má dobrou fyzičku“. Tato odpověď byla vyčerpávající.
Takže kluci jdou hned do finále. Možná to mají po mně, protože svoji první horu jsem kdysi
nerozumně lezl ve vietnamských teniskách a nic mi na tom nepřipadalo divné, na rozdíl od horolezců,
co nás nahoře potkávali. Teď je mně jasné, proč nechápavě hleděli na magora. Byla to druhá nejvyšší
hora v Německu. Člověk je prostě „pakoš“ i v pozdním věku.
Poprvé také my, skalní členové vstupujeme do kategorie TIR. Kromě Michala Kamase, který si stále
drží svoje kilogramy, my ostatní jsme vyžraní jak vepři. Moje rekordní váha zní 75 kilo, Kamil 83
kg a Jarda „Ronaldu“ zahlásil že má přes sto, ale o kolik to převyšuje nechce prozradit. Podle
vypnutého trička v okolí jeho bříška již další otázky nemáme. V místech, kde jeho vypracované
břicho připomínalo kdysi tvar vánočky, je nyní mazanec.
Cesta ubíhá rychle, nejedeme tolik kiláků jako předešlé roky, je to docela blízko. Po 370 km
vystupujeme v šest večer před chatou Almtalerhaus (760 m.n.m) a na čtyři dny auta zamykáme. Nocleh
v přilehlé budově vedle chaty se nám líbí, jsou to udělané podkrovky pravděpodobně nad bývalými
chlévy nebo kůlnou. Vybalujeme, obsazujeme postele, koštujeme slivovici a sedáme venku před chatou
na pivo.
Ještě jsem opomenul zmínit, že letos se nemusíme trápit lámanou němčinou a angličtinou. Veškerou
komunikaci v cizině převzal Libža a hned ho chválíme, na nocleh se v pohodě domluvil.
Paříme pivo a prokládáme slivovicí. Vydrželo nám to do půl desáté, potom už byla na terase tma a
kosa, tak jdeme na náš hromadný pokojíček. Situace nevěští ale nic dobrého, hned vedle leží německy
mluvící rodinka, s asi desetiletou dcerou. Paříme s čelovkami, kde jinde než na čele, bo elektřina
zde není. Paní odvedle nás vleže jemně upozorňuje, že bychom měli přestat chlastat a jít spát. Pokud
v tom chceme pokračovat, máme si jít ven. Vše jsme jí odkývali, ale ta naše euforie nešla zastavit.
Nakonec se dáma zvedla a ve své noční košili a rozpuštěnými vlasy vstoupila do futer před nás a razantně
nám ještě jednou oznámila, že pokud chceme dělat bordel, tak ať opravdu vypadneme ven. Tady se bude spát
a trvám na tom. Bylo to v němčině, ale i kdyby to řekla ve svahilštině, každý tomu rozuměl. Zalehli jsme
a byli potichu.
Ráno jsem si pak říkal, že nás vlastně zachránila od opice a bolehlavu, což bychom ráno táhli do kopce
společně s báglem. Našlápnuto jsme na to měli pěkně.
Je pátek ráno, osm hodin. Vyspali jsme se za 14 euro a venku snídáme. V devět startujeme a mírně stoupáme
asi 3 km podél vody, co tekla z hor. Jardovi jsme jako každoročně tajně přibalili do batohu flašku slivovice,
aby nám ji vynesl nahoru. Za chvíli jsme pod stěnou a potom už jen strmě nahoru. Nejprve ale úžasný zážitek.
Ozval se hrozný rachot a z hory nalevo od nás sjelo větší množství kamenů. Naštěstí se nic nedokutálelo až
k nám, ale po chvíli celé údolí pokryl prach z tohoto sesuvu, ve kterém jsme stoupali nahoru. Rachot to byl
ale pořádný.
Výstup
Užíváme si nádhery spojené s dřinou, protože na zádech máme batohy 10–13 kg, to je ale v horách normální,
je to v našem případě spíše ta nižší váha. Stoupáme si každý po svém a začínají se mezi námi tvořit rozestupy.
Pak se zase potkáváme, protože to prokládáme pauzou pro napití a zobnutí něčeho dobrého. Je 12,30 h a jsme
nahoře na chatě Welser Hute (1740m). Horolezci co tady sedí venku po nás pokukují, jsou to záchranáři, co
tady mají školení a také výcvik, jak jsme se dozvěděli z cedulek na stromech. Malá pauza a dáváme si kvasnicové
pivo, lahvové z ledničky za 3,30 Euro a objednáváme si spaní, až se tudy budeme vracet. Ve 13 hodin pokračujeme
dále a hned za rohem z dohledu lidí obědváme. Nic nevaříme, jen taháme z batohů vlastní zásoby.
Ve 13,30 hodin vyrážíme k vrcholu. Jmenuje se Groser Priel a cesta k němu byla hodně dlouhá. Nejprve jsme u
rozcestníku a nahoru to je pořád nekonečné. V 16,30 h jsme na vrcholu na Groser Priel u velikého červeného kříže.
Je tam ještě dvojice Čechů a holka sedí sakramentsky na krajíčku veliké skály a pod ní pěkná propast. Nic to s ní
nedělalo, nechápu. Po chvíli sledujeme, že se tam něco děje. Vše se vysvětlilo, byly to zásnuby, borec si to hezky
načasoval a po nasunutí prstýnku sklidil veliký úspěch. Chvíli jsme s nimi pokecali a dozvěděli se od nich, že těžká
cesta po feratách, kterou chceme sestupovat k chatě má stupnici C-D. Po domluvě se rozhodujeme pro snažší cestu dolů
k chatě a nechceme riskovat. Ještě chvíli se kocháme na vršku, je teplo a nádherný výhled. Na závěr pár čmáranic do
vrcholové knihy a sestupujeme.
Sestup
Bylo to nekonečné. Z výšky dvou a půl kilometru sestupujeme k chatě, která je jen 1400 m.n.m. Když jsme koukali
z vršku, vůbec jsme nechápali, kudy k chatě půjdeme, protože všude byly strmé skály. Po hodině chůze jsme se
ale dostali do stěny a sestup byl sice strmý, ale nic hrozného. Z dálky to ale vypadalo, že do tmy je to nemožné.
Začali jsme vidět na chatu, ke které sestupujeme, ale byla neskutečně daleko. Už ani nemluvíme, jen občas a
začínají pěkně bolet nohy. Navíc došla voda a o to více se těšíme na pivo. V těchto „mrtvých horách“ (Totes
Gebirges) si musíte nést všechnu vodu s sebou, po cestě nic není. V osm večer jsme konečně dorazili. Hned si
domlouváme nocleh, venku jíme a konečně jsme se dočkali prvních doušků piva. Dáváme se do řeči s Čechem, co je tady
už potřetí, poradil pár tras a popsal i trasu, kterou jsme si pro sestup nakonec rozmysleli.
Plánujeme zítřek, ubytováváme se a pak jdeme do tepla do hospody posedět si u piva. Přisedají si tři holky z Prahy,
co se potkaly na výšce a jednou za rok se scházejí na horách.
Zapařili jsme, setmělo se a jdeme spát. Holky spaly na kavalci ve stejné místnosti hned vedle nás. Chata je veliká,
takže na chodbách je všude šrumec. Na pokoji nás spí 15 – 20 lidí, jsou tady s námi pražandy a také dva Angličani.
Těm se po chvíli přestalo líbit, jaký děláme bordel a rázně si řekli o klid. Usínáme, ale na horních bydlech kde ležím
je na zdechnutí. Okno je otevřené, ale moc to nepomáhá. A není to také žádná hitparáda, když v sobě máte několik
žejdlíků piva a v noci musíte na záchod. Je to pěkný vopruz, čelovku, potichu z postele, jako myška na hajzl a pak
zase zpátky přes tu hordu lidí.
Výstup na druhý vrchol
Je ráno, budíček v půl osmé, nikam nespěcháme. Snídani směrujeme opět k deváté hodině a podle toho se každý zařizujeme
s hygienou a balením batohu. Snídáme venku na lavečce, vaříme čaj a kafe. Na památku dáváme fotku s pražandama, které
vyrážejí na náš včerejší vrchol.
Začínáme stoupat, cílem je Spitzmauer (2446 m). Leje z nás jako z konve a pořád do kopce. Po dvou hodinách odbočujeme
doleva na suťovisko a stoupáme pod stěnu, kde budou naše první feraty. Ve skále si hledáme každý místečko, kde se soukáme
do sedáků, prsáků a „proplétáme“ se lanama. V horách moc času netrávíme, takže obavy jak to zvládneme byly, ale stačí dávat
pozor, dodržovat pár pravidel a zvyknout si na propast pod sebou. Jsme nahoře a využíváme rovinky na odpočinek, necháváme
tady bágle a ještě půl hodiny stoupáme k vrcholu už bez jištění. Nahoře bylo krásně a jedna stěna byla úplně kolmá. Z té
propasti šel respekt a nikdo se zbytečně moc nenahýbal.
Jdeme dolů, bereme bágle a vracíme se směrem k chatě Welser Hute (1740m). Bylo to ale hodně daleko, po pár hodinách nám
dochází voda. Nakonec jsme u rozcestníku, který je ale jiný než jsme mysleli. Ten správný je několik kilometrů od nás.
Jarda už je na tom hodně špatně a nemůžeme mu dát ani napít, protože vody prostě nět. Po pauze vyrážíme, cestou natrefíme
na sněhové pole a každý si bere aspoň sněhovou kouli na kousání a druhou pod klobouček, protože sluníčko do nás pere vší
silou. Jdeme po obrovských šutrech a pod nimi je slyšet voda. Kluci zahájili pátrací výpravu za tímto zvukem a nakonec
donesli v petkách vodu co stékala po kamení. Není moc čistá, po něčem divném voní, ale nám to stačí. Všichni máme hroznou
šlajznu. Žízeň jsme zahasili a v nohách je opět dynamit. Za hoďku jsme na chatě která je plná, ale měli jsme rezervovaný
nocleh, takže paráda. Sedáme venku ke stolu, jíme a popíjíme pivo. Ochlazuje se, za chvíli je tma, tak s teplýma hadrama
vytahujeme i slivovici. Sedíme dlouho, je o čem kecat, letošní hory byly opět krásné.
Poslední ráno v horách.
Někteří budíček v sedm, někdo v osm. Snídáme, vaříme čaj, čistíme si klechtáky, balíme a v půl desáté začínáme sestupovat.
Po cestě vidíme horolezce záchranáře v akci, nacvičují přepravu zraněného na nosítkách, ale v terénu, kde je pro nás problém
sestupovat. Jsou to pašáci ale v těch nosítkách bych být nechtěl. Pod námi je pěkná strž.
Jsme dole, unavení sedáme do aut a popojíždíme na klidnější místo, abychom se najedli a převlékli. Využíváme i potoka k hygieně,
ale omezuji to jen na nezbytné umytí nohou a huby, ta voda je strašně ledová. Ostatní borci se s tím nemazlí, jsou nazí a leží v
potoku. To by byla moje poslední chvíle.
Po jídle vyrážíme domů, hodinky ukazují 13:30 hodin. No a to je všechno.
Technické údaje:
Jeli jsme dvěma auty, cesta měří přes Znojmo, kolem Melk, Linz, pak odbočka do hor u Wets a konečná v Almtalerhaus.
Celkem 370 km.
Počasí čtvrtek sluníčko po celý den, pátek, sobota, neděle.
Výdaje:
Známka + benzin – 740 korun
Pojištění – 460 korun
Jídlo – 300 korun,
Chléb 38,-kč,
Kafe – Chvalovice 51 korun,
Noclehy – 3x14 Euro (1110,-Kč)
Pivo auto – 100 korun
Poslední spaní – polévka a 4 piva – 40 Euro (1134,-Kč)
Piva– 2x2,40 Euro (80,-Kč)
Celkem 4000,- korun
(Euro kurz = 28,35)
Na hlavní stránku SEM
Na hlavní stránku o horách TADY
|
