Bílé Karpaty na kolech

8.9.2005 čtvrtek
    Budíček ráno před šestou, poslední balení a před osmou přijel Roman Pavlíček, auto si nechal v Celestice na parkovišti a před osmou dojel autem Luďa Kořenek. Dali jsme kola na zahrádku a vyrazili směr Bojkovice. Ve Vyškově jsme se zakecali a špatně odbočili, probrali jsme se až před Kroměříží a pěkně si zajeli. Nakonec jse se ale do Bojkovic dostali, dalším autem tam jel z Brna Jarda Derka a Petr Schwab.
Ubytovali jsme se v Eurokempu a kromě auta s „bludnými holanďany“jsme v celém velikém kempu sami. Trochu jsme pojedli, převlékli se a v jedenáct vyrazili. Jedeme po značce kolem bojkovického zámku, potom 10km lesem a zastavujeme v motorestu v Rasové. Dali jsme dvě piva na zlikvidování „suchého mlasku“ a pokračujeme. Už jsme plní zážitků, bylo to docela kopcovitý, Jarda s Romanem jedou v nových dresech a hned si na nich vytáhli pár oček o trnový keř. Kurvy jenom lítaly, objevila se i krev a Priba hodil první tlamu. Ta technika v nášlapech bude chtít ještě vyladit. Taky jsme našli brýle, se kterýma byla večer pořádná sranda u piva.
Máme za sebou 14km v terénu a dostáváme se na Troják. Dále kopec a na 22km jsme se ve 14hod dostali na Velký Lopeník. Je tady rozhledna, borcovi na vrátnici jsme vysolili dvacku výlezného a z vršku se podívali slovákům do lesa. V půl třetí jsme skočili zase na bajky a kopírovali hranice ve sjezdu. Byla to nádhera, pořádně prudký sjezd po úzké pěšině, přiznám se že v jednom místo to bylo tak prudké že jsem slezl z kola. Později jsem si v dalším prudkém sjezdu zahrál na tvrďáka že nemá cenu slézat z kola a sestřelil jsem Romana který to chtěl sejít. Daleko před náma jeli Jarda, Luďa a Petr, ve sjezdu jsou na tom o něco lépe.
Po sjezdu jsme museli do některých kopců i tlačit, byly moc prudké. K vysílači Velká Javořina už jsme to nestihli tak se vracíme zpět po jiné trase a pěkně jsme se zablátili v lese kde to bylo pořádně rozježděné od lesáků. Cesta nešla ani obejít, tak jsme čvachtali v blátě. Kola obalená blátem, chvíli jsme jeli, chvíli tlačili, převodníky a brzdy nebyly skrz bláto vidět. Nádherný byl pohled, kdy úplně současně se Roman s Jardem nestačili v blátě vyklapnout a oba současně spadli každý na jinou stranu. Nakonec humus ale skončil a odměnili jsme se pěkným sjezdem. Po asfaltce jsme později vyšlapali zase na Troják a sjeli opět k motorestu Rasová.
Tři pivka na pohodu jsme zaklopili obědem v 17hod a odměnili se sjezdem po zelené až do Bojkovic. Před zámečkem jsme zastavili v hospodě u kurtů a sedli na zahrádku „na jedno“. Bylo asi sedm večer a začínalo se stmívat. Venku je nádherné teplo, sedíme v dresu s krátkým, návleky nejsou potřeba. Byla to taková paráda že jsme se zdrželi na pět dvanáctek. Jarda exceloval s neskutečnýma historkama, v brýlích co jsme našli lehce připomínal Naďu Urbánkovou. Objevilo se i nějaké trkání hlavama a zkusili jsme si nacvičit pozdrav z Beverly Hills. Na zahrádce jsme seděli úplně sami, jen občas došel pinkl s platama piv.
Sjezd do Bojkovic byl už potmě, s Luděm jsme zajeli na chatku na jídlo, zakrojili pořádně uzeného a pak popojeli za borcama do další hospody. Byla tam partička místních za kterýma jsme přisedli a ze srandy se štengrovali. Bylo to v pohodě, jen nějaký keramik co jim velel se na nás trochu povyšoval, ale byl to spíše jeho problém. Objevila se i kytara, nějaká dívčina ji naladila protože to neumím, tak jsme jim za to zabékali ty naše vodrhovačky. Bojkovičtí taky zahráli, rozloučili jsme se a jeli do kempu. Jarda nás chtěl rozesmát, tak sebou na kole jebl přímo před chatkou až jsme se za břicha popadali. Pojedli jsme a zalezli do spacáků.

9.9.2005 pátek
Vstávali jsme v sedm ráno, zahumusení od bláta, v noci nám nějak nevyšel čas na hygienu, přiznám se že jsem se toho vlastně ani nevšimnul. Zašli jsme se vysprchovat, vyčistit zuby a zase zalezli do spacáků. Spánek byl až do desáté, snídaně a opět vyrážíme do terénu.
Startujeme v jedenáct, jedeme po značce do Slavičína, značku jsme ztratili tak jsme to dojeli po poli a po silnici. Ve Slavičíne dvě pivka na zahrádce, kafíčko a utopence. Pokračujeme, ve městě jsme opět ztratili značku, značka později nalezena, ale v lese zase ztracena. Toho kdo dělal tohle značení to asi moc nebavilo. Chvíli značka nalevo, chvíli napravo, tam kde bylo rozcestí značka občas žádná, takže jsme museli udělat výsadek na obě strany, než na nějakou narazíme. Pěkně to zdržovalo a taky nasralo.
Dostali jsme se k přehradě u Luhačovic a dali si pivo u Rybí chaty. Pěkná kočena nám poradila kam na jídlo, tak jsme přejeli přes kopec do Pozlovic na oběd – hotel Ogar. Tam jsme poseděli, popili, pojedli a dále jeli přes Luhačovice po silnici až do Bojkovic.
S Luděm a Romanem jedeme domů, Jarda s Petrem ještě zůstávají do neděle a přijedou za něma další kámoši. Za půl hoďky jsme zbalení a vyrážíme.
Všichni spokojenost, dobré prostředí a nádherné kopce. Za dva dny jsme pořádně vybajkovaní a zítra ještě jedeme s Luďěm v Blansku závod na 54km.

Čtvrtek najeto 57km, pátek najeto 52km.