Dvoustovka do kolonky vyjímečných zážitků

sobota 5.8.2006
Asi z nás má plno bikerů a silničářů prdel, že děláme vědu z ujetých 200 kiláků.
Pro nás hobíky, je to, ale hodnotný výkon a jsme na něj náležitě pyšní.
Myšlenka byla taková, že jsem chtěl navštívit svoje děti v táboře v Pozdatíně, no a když už tam pojedeme, tak bychom mohli na kole nakroutit dvoukilo. Nikdy jsem to za jeden den neujel, tak proč ne.
Start ráno v 5,10 hod z Ráječka od hospody Černý Orel. Byla ještě tma, tak to bylo s blikačkama. Vyjíždíme v sestavě Zdeněk Přibyl ml, Luděk Přibyl z Vysočan a Martin Blažek. Jedeme přes Černou Horu, Žernovník, Brťov, Zhoř a zastavujeme pro kamarády v Rašově.
Přidává se Roman Pavlíček a Standa Konečný.
Před startem z Rašova se přioblékáme. Jemně prší a ve sjezdu do Lomnice je pořádná kosa. Hodily by se rukavice. Jako jediný nemám ani plastový blatník nad zadní kolo, tak si před prdel dávám aspoň ruku. Za chvíli mě mokrá ruka mrzne, jako by bylo pod nulou. Pokračujeme přes Šerkovice, Lomničku, Štěpánovice, Dolní Loučky, Újezd, Žďárec, Vratislavku, Borky, Meziboří a zastavujeme v Dolní Libochové u Romanova kamaráda z vojny. Najeto máme 50 km, dáváme si kafe a v půl deváté pokračujeme.
Když jsme se z Vysočiny ohlédli k domovu, bylo tam krásně a prosvěcovalo sluníčko. Na nás, ale stále jemně pršelo, čehož jsme se celý den nezbavili. Naštěstí stačila silnice osychat.
Pokračujeme Horní Libochová, Kundratice a jsme v Křižanově. Na náměstí násilím zastavuji peloton a sděluji kamarádům, že „támhle tím směrem přes náměstí je hospoda, kde jsem na čundru ve svých sedmnácti létech vypil osmnáct piv“. Nekecám, sedli jsme v deset ráno a v jedenáct večer nás vykopli. Osobák nebyl dodnes překonán.
Svištíme po větru do Ořechova, Osové Bitýšky, dále Tasov, Jasenice, Pacov, Naloučany, Ocmanice, Zahrádka, Pyšel a v 11 hod jsme dorazili do Pozdatína. Velká líbačka s mýma holčičkama, dali jsme si kafe, do bidonů jsme dostali teplý čaj a chvíli poseděli. Máme najeto 99 km a zjišťuji, že jsem to objel na jeden bidon, kafe a čtyři kousnutí do chleba se salámem. Ostatní jsou na tom skoro stejně.
Vyrážíme k domovu, je přesně dvanáct hodin. Zastavujeme v Náměšti a dáváme si pivo, dále Jinošov a v půl druhé jsme ve Velké Býteši. Najíždíme do dvora hospody U Vránů. Dvě dvandy, oběd a v půl druhé start. Jedeme přes Deblín a pak odměna dolů z kopce do Tišnova, projíždíme Nuzířov, nejprudší kopec celého dne a jsme v Lipůvce. Tady jsme zjistili, že nám budou chybět kilometry a musíme ještě odbočit do Adamova. Zastavujeme v pořadí u třetí hospody, dáváme rychlé pivo a stoupáme do Křtin. V Romanovi chytly saze, tak se jedou docela bomby až do Křtin. Odtud pokračujeme do Jedovnic. Chytil jsem takovýho hlaďáka, že jsme museli zastavit v hospodě „V chaloupkách“ abych si koupil tatranku. Všichni na mě museli čekat a moc nadšení z toho nebyli.
V této chvíli začal totiž slejvák jako prase a během chvíle jsme úplně durch. Před Blanskem mně zkolaboval tachometr, poslední údaj byl 192 km. V Ráječku zjišťujeme, že nám chybí asi 4 km, tak jsme ještě jeli objet okruh okolo Rájce, ale už to bylo na koncáky. Třeseme se jak ratlíci, ale ta dvoustovka tam nakonec skočila. Roman se Staněm pokračují do Rašova, čeká je ještě 17 kilometrů a vůbec jim to nezávidíme.
Zastavujeme s Luděm a Martinem v Ráječku u Oskara, na jeho narozeninách. Už máme připravený horký čaj, k tomu pulčana rumu, dáváme si pivo a jíme utopence. Pod každým se ihned udělala kaluž vody, není na nás nitka suchá. Zdržujeme se asi hodinu a pak jdeme domů.
Dvoustovku většina cyklistů v pohodě ujede, ale málokdo ji asi jel celou v dešti. Počasí si, ale člověk nevybírá.
Klobouk dolů před stokilovým Luděm, který prohlásil, že kdybych mu před třemi léty řekl, že ujede dvoustovku na kole, tak by na mě zavolal doktora. Tehdy začal teprve jezdit na kole.
Klobouk dolů před Romanem, který měl celou cestu jen tenké návleky na kolena i v úsecích, kde byla pořádná kosa. Taky vzdávám holt, jaké dokázal jet na špici bomby z Adamova do Křtin.
Klobouk dolů před Staníkem, který je neslyšící a nemohl se tak během cesty zapojit do našich rozhovorů.
Klobouk dolů před Martinem, který to objel celé na trekovém kole s blatníkama, bez nášlapů a v „prestižkách“ teniskách.
Sebe znám, ten magor ze mě asi nikdy nevyprchá.


DVOUSTOVKA JAK JI ZPRACOVAL LUĎA
Ono není zas tak o čem psát. Rolling Eyes ráno sedneš na kolo a jedeš. Vylekanej z předpovědi přemýšlíš jestli je Zákopčaník v práci Neutral , když začnou bolet nohy a podíváš se na kompjůtr, zjistíš že za sebou nemáš ani třetinu Shocked , tak ho raděj přepneš abys neviděl jak to jde pomalu a šlapeš Confused . Před sebou máš čtyři osmdesátikilový borce samopal (sám táhneš skoro metrák) a to jsem někomu určitě přidal, kteří do toho občas pěkně dupali a držíš se Surprised . Celou cestu přemýšlíš o tom, že by ses měl šetřit, protože jestli ti dojde 80 km od domova tak to bude v pr.... a odtahovku pro magora, co si usmyslí ujet na horským kole 200 km nikdo neprovozuje. Vypiješ u toho cca 5 litrů tekutin (z toho 4 piva - 2xStarobahno 12¨, 1x Budvar a 1x ČH) a nevyčůráš skoro nic, za půlkou cesty sežereš řízek s bramborama, na kterej stejně nemáš chuť a snažíš se to dojet. Po 150 km dojedeš do Nuzířova, kde se ti postaví silnica do podivnýho úhlu , máš toho plný brýle a někteří si tě v tom kopcu ještě natáčí na foťák. Na lisk! Celou cestu na tebe jemně séří , ale jen tak , že stačíš jakž takž osychat. Když chybí 20 km do cíle, tak se spustí takovej lijavec, že tu pláštěnku teda oblíkneš a dojedeš skoro na koncáky . Ale kamarádi nevymřeli, po dojezdu do tebe cpou horkej čaj, kterej mícháš se studeným pivem, skoro v celku polykáš utopence s cibulí a seš rád, že to máš za sebou. Pod stolem, kde máš nohy je kaluž vody co vytekla z treter a 5-ti kilovej batoh nacuclej vodou . Pak dáš sprchu a s úsměvem magora co zvítězil sám nad sebou usneš spánkem spravedlivých .