Jeseníky s učňákem (2011)

24.25.26. červen 2011

Cykloteam v sestavě Lea, Lada, Luďa a Priba.
Namotali jsme se k zajímavé akci, kterou nešlo přehlédnout, ani odmítnout. Zajímavá cena, cesta autobusem který byl poloprázdný, pěkný hotel, k tomu polopenze interesantní.

Start v pátek odpoledne z Blanska. Jako jediní z celého autobusu máme kola, která jsou rozmontována a v zavazadlovém prostoru.
Jedeme navštívit Jeseníky, ubytování máme v České Vsi. Po třech hodinách vystupujeme, nezbytné ubytování a scházíme se u večeře. Dvanáctka pivo je trochu cítit trubkami, ale je to zatím jediný škraloup zájezdu. Prostředí pěkné, večeře vynikající a dlouho jsme si poseděli. Spánek dobrý jak pro koho, u mě dobrý, sny paráda, ale Luďa s Ladou co spali přes chodbu z druhé strany poněkud horší. Rušil je noční zpěv ze spodnějšího patra až do ranních hodin. Další dvojice poslouchala v noci protíkající záchod v hornějším patře, jiní zase hulákání mlaďochů z parkoviště před hotelem. Možná jsme ale jen přecitlivělí a řešíme věci, které jsou běžné. Možná stačilo jen požít více piva a becherovky a v noci mohl být klid.

Sobota
Snídaně výživná v osm ráno, mažeme si traťovky a navlékáme do cyklodresů. S účastníky zájezdu se převážíme na Červenohorské sedlo a podšálky poctivě vracíme. Naši turisté vyrážejí hned, my na parkovišti nejprve kompletujeme kola. Začíná nám do toho pršet a těla nám chládnou. Zjišťuji že v krátkých rukávcích to asi dnes nedám a ve stresu a spěchu jsem si namontoval do přední vidlice manželčino kolo. Na chvíli se schováváme pod střechu a pak už startujeme po cyklostezce vedoucí na Švýcárnu. Pak chceme jet dále na Praděd.
Šotolinová cesta do kopce byla chvílemi pro holky nejetelná a do toho na nás občas zapršelo. Smiřujeme se s tím, v horách se ani nic jiného nedalo čekat. Slibujeme s Luděm děvčatům, že za zatáčkou bude už fakt jen rovinka, slíbili jsme to asi patnáctkrát.
Po cestě se mi urvala na levé noze celá podrážka i s kufrem (nášlapem). Chuderky boty mi sloužily celkem 8 roků a prožily si se mnou tisíce kilometrů v nejrůznějším terénu. Zastavujeme na Švýcárně na žejdlík piva a pojídáme svačinu. Dále stoupáme ještě na Praděd, kde i přes špatné počasí je docela narváno. Hodinu dáváme pauzu v teple, polévku k pivu, příjemná obsluha a čeká nás sjezd.
Drahé polovině půjčuji vše teplé, co mám v batohu, to abych nezůstal sám. Venku se fakt sakramentsky ochladilo. Sjezd kolem Hvězdy dolů je neskutečný masakr. Zebe úplně do všeho a do toho na nás zase mrholí. Na chvíli zastavujeme, aby nám rozmrzly ruce. Sjezd končí v Karlově Studánce, kupujeme si mapu a stoupáme několik kilometrů do kopce. Je to rozhodně lepší, než ta kosa z kopce. Po stoupání následuje zase sjezd a zase zima, jsme na horách. Na chvíli zastavujeme ve Vidly a pak zase 2 km stoupání. Dnes je to naposled a po sjezdu se dostáváme do teplejších krajin a také lepšího počasí.
Sjeli jsme do Bělé a tady už je příjemněji. Vychutnáváme si krásná stavení po obou stranách silnice. Fotím jak vo dušu. Dostáváme se přes do města Jeseník, Luďa s Ladou jedou na hotel, my navštěvujeme vodní tvrz, kde si chceme vyfotit smírčí kříž. Je již pět minut je zavřeno a slečna zrovna zamyká hlavní dveře. Nakonec se od nás nechala přemluvit, odbloková bezpečnostní zařízení a jde s náma do místnosti věnováné čarodějnickým procesům, abychom si mohli vyfotit smírčí kříž do naší sbírky. Pro většinu lidí je to kus šutru, ale pro nás má jinou hodnotu. Je to smírčí kříž, vytesaný na památku zavraždění posledního kata v Jeseníku.
Odtud už jedeme na hotel, za celý den řádně vymrzlí a u piva a různých pochutin hodnotíme dnešní vyjížďku.
Ludě jsem dnes důvěrně oslovoval „pupínku“, je to tvrďák a borec. V noci totiž chytil nějaký exem a ráno se mu jeho tělo ozdobilo červenými svrbícími pupenci, které musel celý den vozit po Jeseníkách. Je to hrdina, slabší kusy by na kole dojely tak maximálně k doktorovi.

Neděle
Končí víkend a není co řešit. Po snídani se všichni balíme, sedáme do autobusu a vyrážíme k domovu. Ne ale přímo, v plánu máme ještě pár návštěv.
Nejprve jedeme navštívit jeskyni ????, žádné překvapení se ale nekoná, protože všichni pocházíme z Moravského krasu, kde máme těchto dír přehršel.
Z jeskyně přejíždíme do Velkých Losin, po neúspěšném pokusu nafotit smírčí kříž na nádvoří losinského zámku se přesouváme do lázní. Dokonce se i koupeme, voda by ale mohla být teplejší, nebyla to ta správná pohoda.
Bylo to poslední povyražení tohoto výkendu a jedeme domů. Cyklovýlet končí a je třeba našetřit sil a peněz na nový.