|
Video Lumpi na cyklostezce
Cyklovyjížďka deseti kamarádů
21. a 22. červen 2012
Start z Vysočan, bylo nás devět, 1xRáječko, 1xTěchov, 1xOstrov, 2xVavřinec a 5x
Vysočany. Start až v šest ráno, mělo se startovat ve 4,44 h, ale v noci byla
veliká bouřka a někteří přespolní museli na kolech vystartovat do Vysočan až po
dešti. Čekáme na ně.
Během cesty počasí paráda, neřešíme ani déšť, ani vítr, ani auta. Luďa Přibyl
zadal v počítači naši cestu do „spešl“ programu, který nám vygeneroval hlavně
cyklostezky, vedlejší nefrekventované silnice a různé cestičky, které do programu
průběžně zadávají cyklisté. Takže jedeme podle GPS, kterou má na kole, a šipka
nám přímo ukazuje, kudy máme odbočit. Vyhýbáme se autům i ve velkých městech, občas
se ale větší křižovatce nevyhneme.
Tempo je normální, na pohodu, a když se udělají velké mezery nebo hrozí, že by někdo
zabloudil, čekáme na sebe. Výkonnostně jsme rozdílní, někdo věkově, někdo hmotností
a někdo zase najetými kilometry.
Z Vysočan jedeme přes Drahany a sjíždíme vojenským lesem do Plumlova, odtud stezkou
kolem vody a pak cestičkami do Prostějova. Tady řešíme první defekt, v tento den
budou celkem čtyři. Sundáváme také návleky, pecen už peče a mraky s oparem mizí.
Kilometry pomalu naskakují, ale je předčasné se vůbec koukat na tachometr.
Za Prostějovem cestujeme přes Kralice, Klopotovice, chytáme další defekt na 43 kilometru,
dále přes Věrovany, Citov, Císařov, Rokytnici a Dluhonice do Přerova.
Tady v devět hodin sedáme na benzínku a je první jídlo a kafe. Přijíždí
náš autodoprovod Jirka Láznička, který nám zabezpečuje zázemí.
Najíždíme podél Bečvy a mizí všechny auta a domy. Chvílemi jsou to parádní stezky.
Na první pivo zastavujeme za Osekem u jezu na 70 kilometru, kde je hezké posezení a dvanáctka
Plzeň. To, co nás čeká na mapě vypadá ještě hrozivě. Další defekt chytáme na 80 kilometru.
V Hranicích hledáme posezením na jídlo, nakonec usedáme přímo u silnice u vápenky předělané na hotel s hospodou.
Volba nic moc, kvůli kamionům se občas neslyšíme a jídlo trvá dlouho.
Časové ztráty pak doháníme po nádherných cyklostezkách podél vody, jedeme přes Skaličku,
Lhotku nad Bečvou, obec Veselá, atd. Já osobně už si dost dávám a na moje poměry se
jedou docela bomby. Schovávám se raději do háku a šetřím síly jak to jde. Konečně
jsme v Rožnově a srocujeme se na terase hotelu Horal. Jsou čtyři odpoledne. Dáváme si pivo, polévku a někteří
i jídlo. Po hodině startujeme, už to chceme mít za sebou. Čeká nás zlatý hřeb vyjížďky,
asi 12 km stoupání na Radhošť. Odbočujeme hned za hotelem kolem kempu a najíždíme do
lesa. Stoupání je hned od začátku nekompromisní a úsměv mi ztuhnul takřka ihned. Všichni
mi ujíždí, někoho před sebou občas na chvíli zahlédnu, ale to je vše. Za mnou jen jeden
z nás a má můj obdiv. Jeho kilogramy bych v tomhle kopci nechtěl vézt.
Je to trpké probuzení, mám letos najeto jen 500 km, jsem nejstarší z výpravy a moje
sláva je nenávratně v pryč.
Kopec byl fakt drsný, ale jen díky tomu, že už jsem měl dost. Takhle jsem si nedával
ani v Dolomitech. Za zatáčkou zatáčka, a další a další. Naštěstí mezi stromy nesvítilo
sluníčko, které jsem v této chvíli vůbec nepotřeboval. Nevím jak dlouho jsem jel nahoru,
ale dojel jsem. Na tachometru bylo 154 kilometrů. Nahoře jsme počkali na posledního,
dali vrcholové foto a po silnici sjeli do Prostřední Bečvy na Penzion. Zase se jely
bomby a hrabal jsem si na dno. Naštěstí to bylo dnes naposledy.
Za celý den mám najeto 172 km a průměr 19,8 km/h, čas v sedle 8,5 hodiny.
Sedáme na terase a točí se nám první Plzeň. Potom večeře, vynikající guláš, pro mě je
vynikající guláš takový, když maso neleze mezi zuby. A tohle se fakt úplně rozplývalo.
Jdeme na pokoje se ubytovat a smýt ve sprše tu hordu kilometrů. Potom se scházíme u
piva ve společenské místnosti. V televizi během večera stačíme prohrát zápas s
Portugalskem, sleduji to ale jen koutkem oka, aby nebyl večer jednotvárný. Všichni
stejně víme, že Ronaldovi se nikdo nevyrovná ani v technice, ani v gelu ve vlasech.
Večerní nálada se moc nerozjíždí, až někdy před půlnocí, ale to jsme jí museli trochu
pomoct několika kolečky v rumech. Vykládáme fóry, plánujeme zítřejší den a pak jdeme spát.
Druhý den, cesta zpět.
Spalo se dobře, v noci pršelo a příjemně to bubnovalo do střechy. Rychlá hygiena a
dohadování, komu se chce více na velkou. Je nás na jeden záchod v pokoji nějak moc.
Snídaně byla vydatná, vytahujeme z garáže stroje a dolaďujeme na start. V půl deváté
hromadná fotka, trochu oleje na řetěz a vyrážíme. Nejprve odsejpá podél Bečvy po proudu,
ale prdel bolí hned od začátku. Ukrajujeme kilometry a první velká zastávka na jídlo je
zase u jezu, kde obědváme. Je to docela zdržovačka, ale jíst se musí. Při nasedání už je
cítit, že jde do tuhého. Po cestě se pak ztrácíme, jednou jsme blbě odbočili dostali se
téměř do pralesa, projíždíme hluboké kaluže, prodíráme se zarostlými cestami a projíždíme
kopřivami. Byla to zajímavá vsuvka a hezké zpestření.
Po cestě se různě trháme a zase na sebe čekáme. Prostějovem projíždíme společně,
musíme projet pár křižovatek, ale pak už zase dobrý. Na pivo sedáme U čápa a pak ještě
jednou, před stoupáním na Drahanskou vrchovinu. Jedu na koncáky, při každém nasednutí
trpím jak pes, nemohu otočit pravou nohou. Ne, že by mě bolelo koleno, ale svaly ve
stehně jsou tak zničené, že nechtějí poslouchat. Je to z těch těžkých převodů. Abych
se udržel, jel jsem většinou na velkou knedlu.
Začíná stoupání, lesem do Repech. Loučím se s kamarády, tady jede každý za svoje.
Několik kilometrů stoupání mi dává zabrat, ale jedu s rozumem, po cestě piju a jím.
Jak začaly Repechy, slézám z kola a tlačím. Abych nevypadal trapně, chvílemi si hraji
si na fotografa. Jsem nahoře, ještě pár kilometrů přes Nivu a jsem ve Vysočanech. Najeto
132 km a kolo nechci vidět. Zítra odjíždím s manželkou na dovolenou, tak budou mít nohy
klid.
Sedáme na pivo Pod plechem, ale mám úplně obrácený žaludek. Nechutná ani pivo, ani jídlo.
Dvě jsem vypil a jel domů. Pár lidí mi řeklo, že to asi není zdravé, takhle se zřídit a
ještě v tomto věku, ale právě o tomhle to je. Nevšední zážitek zůstává v paměti po celý
život a nejenom mně z této povedené cyklistické partičky.
Hoši díky a zase se někdy ozvěte.
Zastávky:
Benzínka Přerov, U jezu na Plzeň, Hranice n M na jídlo a pivo, Rožnov p R hotel Horal
na Plzeň a polévku, Radhošť, Prostřední Bečva – konečná.
Moje spotřeba na cestách:
Kafe, florenty, 1 litr kofola, plzeň, pivo, polévka, pivo, pivo, guláš, pivo, pivo, kafe,
rum, rum, pivo, rum, snídaně, pivo, kafe, zmrzlina, pivo, oběd, 1,5 l limo, 2 krosánky,
tatranka, pivo, pivo, pivo, pivo a do postele.
Čtvrtek najeto 182 km, nahoře na Radhošti 152 km za 8,30h. Celkem za den najeto 172 km
průměr 19,8km/h.
Pátek zpět najeto 138 km průměr 20 km/h.
Další naše "vnitroklubové" akce.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
