|
Mistrovství světa v silniční cyklistice
Dvacetišestihodinový výlet v osmi lidech jsme zmákli v neděli 30. září 2007. Původně to měl být autobusový
zájezd fanoušků cyklistiky na Mistrovství světa do Stuttgartu, ale kvůli malé účasti byl zrušen.
Poskládali jsme aspoň 8 lidí do jednoho auta a v sobotu o půlnoci vyjeli. Za 8 hodin jsme na místě a
okamžitě startujeme do terénu.
První cesta byla k depu závodníků, pozdravit Martina Mareše, našeho kamaráda, kvůli kterému jsme přijeli.
Ze známých osobností jsme tam objevili např. Gianni Bugno a hned opodál stál Danilo di Luca.
Později jsme objevili Martina, měl pořádného „starťáka“ a moc toho asi nenaspal. Holt Mistrovství světa
se nejezdí každý den. Pozdravil nás a zmizel v depu.
Vstupenku do místa startu si nakonec nekupujeme a vyrážíme na trať. Přes den jsme nachodili aspoň 20 km a
obešli velikou část závodního okruhu.
Délka závodní tratě je 260 km, převýšení 5600 m a jelo se celkem 14 okruhů.
Samozřejmě jsme nevynechali největší kopce, kde to stálo opravdu za to. Špalíry lidí, pořádný rachot,
vlajky, houkačky a skvělý výkon závodníků.
Koho urval balík v kopci, ten už prakticky neměl šanci jej dojet a vzdal. Nejlepší to bylo samozřejmě v
posledních okruzích, kde šlo o vše.
Nakonec všem vypálil rybník loňský mistr světa Betini, ale rozhodovalo se až v závěrečném spurtu.
Z trojice našich (Mareš, Benčík, Kreuziger) nikdo nedojel, Mánes vzdal dvě kola před cílem, neudržel
vražedné tempo v kopcích.
Atmosféra perfektní, nejvíce si to samozřejmě užívali Italové a dali to po závodě Němcům patřičně najevo,
kam cyklistika patří.
Veliké zklamání bylo, že nikde na trati nebyly veliké obrazovky, kde by se dal sledovat průběh závodu,
našli jsme jen jednu a u ní bylo narváno. Loni v Rakousku to bylo o něčem jiném.
Po závodě sedáme do auta a ve dvě ráno jsme doma.
Výdaje: jídlo z domu, platíme pouze každý 650 korun za naftu.
|
