Cyklistika a turistika v Beskydech

19 listopad 2004 pátek    Budíček v sedm ráno, snídaně a příprava na odjezd. Na víkend jedeme do Beskyd – Visalaje, sestava Jarda Klimeš, Luďa Kořenek, Roman Pavlíček, David Kučera, Zdeněk Přibyl, Jirka Ondroušek a Roman Valtus (ten přijel v sobotu odpoledne). 7:45 přijeli do Ráječka Jarda, Roman P a David, naložili jsme kolo a vyrazili. Jedeme v Subaru, z Blanska vyráží Luďa s Jirkem dalším autem. Projeli jsme přes Vyškov a na dálnici, v 9,40 Hranice na Moravě, odbočili na Frýdek, Huchvaldy, 10,10hod, Frýdek, Dobrá, Nosovice-Raskovice, Visalaje 10,50hod. Zašli jsme na jídlo a pivo do hotelu Visalaje, hoďku poseděli a šli se ubytovat.
Bydlíme v chatě kousek od hotelu u parkoviště se sjezdovkou. Vybalili jsme si věci a nachystali se na výjezd. Venku je silný vítr, chvíli prší a chvíli zase sněží. V ranní předpovědi se mluvilo o vichřici, v této chvíli už to asi srovnalo lesy na Slovensku ve Vysokých Tatrách.
Ve 13,30hod start po silnici na Lysou horu. Nejprve 5km sjezd do údolí, po odbočení do lesa potom 8km stoupání na LH. Jedeme po asfaltce. Po 2km to zabalili Jarda a Jirka, neprokázal se důvod, jestli špatná fyzička nebo strach z padajících stromů. Jeli jsme totiž ve vichřici kterou avízovali už včera v televizi. Docela krutě sněžilo a všude kolem se lámaly stromy. Nejprve jsme si mysleli že hřmí, ale jak to jeblo se stromem kousek od nás, tak nám tuhly úsměvy. Hodně jsme se rozmýšleli když jsme najížděli mezi vysoké stromy a pořádně poslouchali, odkud se žene vítr. Bylo to vždy ve vlnách a měli jsme docela bobky, když se ten rachot blížil.
V polovině cesty jsme najeli do sněhu, kterého přibývalo. Dávali jsme pravidelné přestávky na slivovici a vydýchání, vítr jak prase, ale věřili jsme že se za chvíli dostaneme z vysokých stromů.
Po 5km to zabalil Luďa a Roman, nešlo už totiž šlapat, bylo hodně sněhu a museli jsme tlačit. Zbyl jsem s Davidem a chtěli jsme to do tmy vydunět. Zadní kolo se mě už netočilo, bylo obalené ledem a komplet zamrzlo. Tlačil jsem jen po předním kole a zadek nadlehčoval. David nesl posledních 1,5km kolo na rameni. Byl to ten správný adrenalin a bylo nám líto se v této chvíli vracet. Ve finále bylo asi 20cm sněhu. Nahoru jsme dorazili půl hodiny před setměním a do hospody jsme vlezli i s kolama, aby led rozmrznul. Dali jsme česnečku a jednu dvanáctku. Po hodině jsme startovali zpět.
První kilometr nešlo jet na kole, tak jsme si to zase vytrpěli. Byla mě kosa do rukou a nohou. „Šmitlík“ tohle ale neřešil, navíc nějak moc padal a pořád se chechtal. Později mě došlo, že si z plácačky nahýbal daleko více jako já. Sněhu ubylo tak jsme nasedli a pustili se do sjezdu. Celou cestu až dolů mě bolelo břicho od smíchu, protože Davda to vždycky napálil a zmizel mě z dohledu. Když jsem ale přijel do další zatáčky, tak David ležel na zemi a chechtal se. Jel v nášlapech, tak jsem ho občas našel ležet i zaklaplýho. Pořád zdůrazňoval že jsem sračka, že mám z kopce bojara a nechci to pustit. Než jsme dojeli dolů, tak bych odhadoval že nade mnou v pádech vyhrál asi 20:4. Dva pěkný jebance sebou měl ještě dole při vjezdu na hlavní silnici, kde byla pěkná ledovice. S přestávkama jsme vystoupali po silnici k chatě, všude sníh, po cestě stála auta v kopcích a kousek nad něma silničáři se sypákem v příkopě. Potkali jsme velkýho psa, který mě pěkně vystrašil když šel ve tmě ke mně. Hned jsme se ale zkamarádili a kilák běžel s náma. Nahoře najel David v euforii s kolem až do hotelu k výčepu, psa vzal samozřejmě s sebou, tak nás hned vyrazili. Kluci tam neseděli, byli na chatě. Nesvítí elektřina, stromy někde přetrhaly dráty. Dorazili jsme ve čtvrt na sedm. Borci na chatě odpočívali na betlích, protože jak se vraceli ze švihu tak zašli do hospody a pak se vrátili na chatu. S Davdem jsme pojedli utopence a šli jsme všichni na hotel Visalaje do hospody. Byl tam nějaký zájezd, sedělo se potmě, při svíčkách a bylo to docela zajímavý. Pili jsme dvanáctku pivo a poseděli až do půlnoci. Na chatě potom pojídání vlastních zásob, nebylo kam spěchat, do postele už vůbec ne. Při petrolejce bylo nádherně, teplo z kamen, nálada výborná.

20 listopad 2004 sobota
Vstávali jsme asi v půl deváté a nikomu se do ničeho moc nechtělo. Venku sněžilo, tak jsme v klidu posnídali, na kolo už to kvůli sněhu nebylo, tak jsme poseděli a pokecali. Jarda nalil svoji ořechovku, tak jsme odebrali pár vzorků, pochválili a potom se nachystali na výšlap. V poledne jsme vyrazili na 3km vzdálený Bílý kříž a tam si poseděli v hospodě, pojedli a popili pivo. Polovina z nás si dala zelňačku ve vydlabaném chlebu, vypadalo to exkluzívně. Pivo taky dobrý, až na ten personál. Na to kolik jich tam bylo, nebyli schopni obsloužit pár lidí v hospodě. Poseděli jsme a stejnou cestou vyrazili zpět, po cestě dali pár fotek a mrkli jsme na lesáky, jak zpracovávají polámané stromy od páteční vichřice. Proti tomu jak dopadly Tatry na Slovensku, to byl bezvýznamný polom. Přišli jsme na Visalaje, do chaty jsme ani nešli ale rovnou dále k hotelu kousek nad náma. Tvar budovy ani místní kavárna nás nezaujali, tak jsme se vraceli. Mezitím přijel autem Roman Valtus který musel být včera v práci. Narychlo se ubytoval a šli jsme si sednou do hospody „Chata Visalaje“. Bylo to přesně co jsme hledali, malá hospůdka ve dřevě, manželé ve středních letech jako personál, než jsme se nadáli tak nám přinesli z kuchyně kytaru. Popíjeli jsme dvandu, pikantní fazole s kuřecím masem chutnaly náramně, piv a dobré nálady přibývalo. Venku velmi hustě sněží, tak se toho moc vymyslet nedalo. Hostů bylo málo, průběžně během večera 5–10, více se tam nevešlo. Jarda Klimeš slavil svoje třicátiny a ve finále nám zatáhnul škopky. Došlo i na kytaru, hulákali jsme Mišíka, Kryla, Pepíka Nose, Nohavica se taky vešel, došlo i na poloopilecké improvizačky. Celý večer jsme se pořád jen řechtali, málokdy jsem na akcích zažil tak nádhernou atmosféru. Zazpíval si náma i pan vrchní, Kryla měl v malíčku, i když vypadal jak Bratislavský Peter Lipa z Blues Bandu. Z Ludě v opilosti poprvé vylezlo, že je bývalý klarinetista a že jezdil na festival Kmochův Kolín. No to neměl říkat, to bylo něco pro nás. Nástroj jsme mu nesehnali tak musel improvizovat rukama. Když ale zpíval refrény ze starých pecek od Olympiků tak neměl konkurenci. Trošku zlobil Davda, který mě kousl do ucha a do hlavy, ale je to takový zvyk u nich v Rašově, když s někým cítí sympatie. Roman P. se kousání nezůčastnil, měl „dojebaný“ a rozvrtaný hryzák tak si jej nechtěl vylomit. Luďka jsem viděl poprvé malinko opilého, místo očí měl lesklé korálky a bylo vidět že má chuť lumpačit. Jirka se projevoval průměrně, kromě toho že nám v polovině věty zmizel pod lavicí. Holt, když člověk nejezdí pravidelně na kole, tak jsou ty kolena slabší. Od kytary jsem měl puchýř na ukazováku protože nebylo trsátko, ale stálo to za to. Seděli jsme nepřetržitě od pěti odpoledne do půlnoci a hrozně rychle to uteklo. V hospůdce jsme vypili 52 piv a spokojení odcházeli na chatu. Následovalo hromadné pojídání zásob a pak spánek.
O tomhle to asi je, dobrá parta, sport a řádné zakončení dne v hospůdce. Tohle ženské nikdy nepochopí, pro ně jsou pánské jízdy vždy jen opilecké orgie. Chtěl bych vidět, kdo by od pěti do půlnoci pil mlíko, pojídal tvarohové buchty a občas to proložil strečinkem. ( Už v osm večer by mě to mlíko rozervalo jak mráz pumpu ).

21 listopad 2004 neděle
Budíček v sedm hodin, chvíli jsme se rozkoukávali, snídaně a pak příprava na výšlap. Venku pořád sněží, sníh se sypal celou noc i včera celý den. Po osmé hodině jsme vyrazili, ale ne všichni. Na chatě zůstali Roman, David a Jirka. Chtějí jet dříve domů tak poklidili chatu a vyrazili dříve. Já, Jarda, Roman a Luďa vyrážíme na Lysou horu. Šli jsme po značce 8km nahoru a cesta nám zabrala 4 hodiny. Více jak polovinu cesty jsme si museli prošlapávat, nejprve byl sníh do půli lítek, později nahoře až po kolena. Nahoře v hospodě jsme si dali jídlo a pivo, hospoda byla plná a byli jsme docela vycvakaní, že více jak polovina v hospodě i venku byly mladý pěkný holky. Co je žene do hor když je půl metru sněhu a je to docela dřina? Žeby lanovka z druhé strany? Zdrželi jsme se asi hodinu a stejnou cestou jsme začali sestupovat. Dolů to byl fofr, první prudký kopec který jsme šli nahoru hodinu, jsme dali za deset minut. Na chatě jsme byli za hoďku a půl. Sbalili jsme věci, vykopali auto ze sněhu a ve čtyři vyjeli k domovu. Jedeme autem s Romanem, cesta byla zezačátku jedna velká ledovice. Najeli jsme na dálnici a potom přes Přerov, Prostějov a Protivanov. V autě prdel, Luďovi byla zima na kopýtka, tak jsme u Přerova ještě vytáhli slivovici. Konec akce v sedm večer.
Kolena v pohodě, bez problémů, fyzička výborná.
foto Visalaje 2004
Výdaje víkend Beskydy:
Hospoda 70kč
Hospoda LH 55kč
Hospoda 100kč
Utopenec 100kč
Jídlo 70kč
Hospoda LH 55kč
Benzin Šmitlík 200kč
Hospoda 100kč
Celkem 760 Kč za celý víkend, to by šlo.