|
foto Visalaje 2005
Jak už to bývá, byť i amatérský biker touží rozšířit svoje obzory ze sedla svého bicyklu
a projet si něco nového…I rozhodli jsme se tedy opustit okres Blansko a vytlačit vzorek svého
bajku v beskydském blátě…
pátek 4.11.2005
Startujeme v 8 hod ráno dvěma auty, jedno vyráží z Ráječka (Priba, Luďa, Roman V), druhé
jede z Rašova (Roman P, Jirka a Milan). Jedeme si zajezdit na horských kolech, odpočinout
a posedět u pivka.
V Prostějově zastavujeme v Bille, měl to být rychlý nákup, ale v koutek s čerstvě
ugrilovanýma kuřatama se prostě nedal projít. Hodinové zdržení naháníme přes Dub, Přerov,
Hranice, Frýdek a Nošovice. Ve 12 hod přijíždíme do Visalají, platíme dvě chatky,
převlékáme se, štamprdla na uvítanou a vyrážíme v půl druhé směr Lysá hora.
Počasí je v pohodě, nic mimořádného nečekáme, stačí nám že není mlha, neprší a není bláto.
Jedeme po značce, později najíždíme na asfaltovou silnici která vede až nahoru. V 15,30h
jsme i se zastávkama na focení nahoře. V hospodě poznává Pribi paní Renáta která tu
obsluhuje a vzpomíná jak jsme se „Šmitlíkem“ ve sněhu vynesli kola až k hospodě. Dáváme
si pivko a jídlo, nikam nespěcháme, navíc na tmu jsme připravení. Čas utíká jako voda a
venku se setmělo. Nasedáme na kola a těšíme se na sjezd. Luďa navrhuje hned po kilometru
odbočit doprava a sjet až k nádrži Šance. Myslel jsem že si dělá prdel ale po cestě mě dojel
a ptal se co je s tím odbočováním. Chvíli jsme se dohadovali, argumentoval jsem že je tma,
kosa a že se mi nechce a nakonec to končilo tím že na světě je krásně všude a že na chajdě
bysme stejně pařili a nebo šli do hospody. Roman V nám to odkýval a bylo rozhodnuto. Ostatní
do toho nešli, tak jsme se rozloučili a Milan, Jirka a Roman P sjížděli dolů po asfaltce.
Měli ale smůlu, po kilometru Jirka najel do díry, prorazil plášť a ohnul i ráfek. Půjčil si
kolo od Milana a musel zajet pro auto.
Druhá skupina si to naopak užila. Nejprve jsme si zanadávali protože jsme odbočku přejeli
asi o kilometr a museli jsme se vracet do kopce. Potom jsme ale odbočili na modrou po
šotolinové cestě, která chvílemi pořádně klesala. Luďa říká, „támhle tu hvězdu budeme mít
za chvíli v zádech a povalíme k chatě“. Po pár kilometrech měl v zádech málem kudlu, protože
jsme pořád sjížděli a pořád to nekončilo. Hvězda pořád před náma, orientace v hajzlu, mapu
má druhá skupina a voda nikde. Nakonec jsme se ale dočkali a sjeli na asfaltku podél vody.
Museli jsme se zase vracet, ale orientační bod byl a přibližný směr taky. Nakonec jsme
narazili na nástěnku s mapou, tak jsme vše nastudovali. Z Lysé hory to mělo být nějakých
22km, a teď máme před sebou ještě asi 9km.
Odbočujeme do lesa, jedeme v klidu a hlídáme si na stromech značku. „Hoši, co budeme dělat
když zabloudíme?“ Roman říká: „Zahrabem se do listí, to se zahřeješ a jak se rozední tak
valíme dál“ Priba: „Kdes to vole lapl, takový údaje?“ Roman: „Mladý svišť – kapitola
vosumnáct.“ Tak to jsme ty vole padali z kola, s Luděm jsme to neustáli a pár minut jsme
se řezali smíchem. Samozřejmě že Roman měl pravdu, ale styl, jakým to podal, to by nikdo
nevymyslel. Od této chvíle jsme to vlastně používali celý víkend.
Po cestě jsme už nikde nezabloudili a na konci jsme byli „odměněni“ třemi pořádnými
stoupáky, kouskem rovinky a v 18,30h jsme u chaty.
Rychle jsme se převlékli, becherovka na uvítanou a šli jsme za klukama do hospody Na
Visalajích, která byla hned vedle chatek. Kluci měli už trochu „pirko“ tak jsme hned dohnali.
Večer byl v pohodě, nálada středního kalibru, poseděli jsme do půlnoci a šli spát. Dnes
najeto 32km.
sobota 5.11.2005
Budíček v 8 ráno, opatrná hygiena a v 10h startujeme. Hned na začátku jsme se rozdělili,
Jirka opravuje kolo, Milan s Romanem šli do hospody na snídani. Nechceme čekat tak s
Romanem V a Luďem startujeme.
Jedeme na Bílý kříž k hospodě a odtud po žluté sjíždíme na Slovensko. Je to nějaká stará
cesta, kde jsou kameny stavěné na stojáka. Cesta je vlhká, prudká a dost to klouže. Za
sebou slyším rachot a brblání. Zastavím, ohlédnu se a Roman stojí 3 metry před kolem.
„Pepa“ ho trošku vykopnul ze sedla.
Sjeli jsme do obce Jančíkovci, po zelené jedeme do kopce, tady je zase obec Žílkovci.
Jedeme ˇkopec okolo „megabaráku“ který má obrovskou zahradu kolem, obehnanou velikou
kamennou zdí. Štěkají na nás dva velcí psi a vsadím boty, že majitel nemá zrovna moc času
na jejich výcvik. Modlíme se aby někde nebyla díra, pěkně hnusnej pocit.
Za dědinou se přitvrdilo a jeli jsme pořádný kopec lesem. Takovýchto kopců jsem moc nejel,
to že byl hodně prudký je normální, ale nenormální bylo, že byl prudký pořád a skoro nikde
se nedalo vorazit. Byla to opět kamenitá cesta, stará Uhorská, která končila nahože u
značky Uhorská 1000m.n.m. Nahoře jsme jeli chvíli po modré a najeli na červenou. Tady to
bylo zase úplně o něčem jiném. Jeli jsme několik kilometrů po kořenech, ale ne že by byly
dva kořeny, pak pěkná cesta a zase sem tam kořínek. Těch kořenů tam bylo jak říkají slováci
„pokokot“ a někdy byly tak nahusto, že kolo vůbec nepropadalo na hlínu. Pořádně jsme si
tady vylepšili techniku na kole, ale bez pádů se to samozřejmě neobešlo. Mnohým by tato
cesta asi připadala jako vopruz, my jsme se tady ale vyřádili.
Následoval další úsek na který se nezapomíná. Najeli jsme na hřeben, kde byly
„ČeskoSlovenské“ hranice a kde bylo hodně sjezdů a taky hodně kamenů. Některé sjezdy byly
hodně prudké a na velkých šutrech jsme naše bajky pěkně prověřili.
Po 21km jsme přijeli zase k Bílému kříži a bylo 13hod. Zavolali jsme ostatním kamarádům,
ti už byly o 15km níže u přehrady, tak jsme se vydali za něma. Sjezd po zelené byl 8km a
celý po asfaltu. Byli jsme tam za chvíli a s ostatníma se hned potkali, jeli zrovna z Bílé,
kde se stavovali na pivu.
Společně jsme se dostali k přehradě Šance, kterou jsme měli po pravé ruce, přejeli jsme po
hrázi a sjeli do hotelu Gastro. Po hrázném Palizovi jakoby se slehla zem. Máme najeto 44km,
tak jsme si dali oběd a pivo.
Vracíme se k Šanci a jedeme od hráze doleva, objíždíme celou vodu a napojujeme se do lesa
na modrou značku směr Visalaje. Jedeme tu samou trasu co jsme jeli včera potmě s Luděm a
Romanem. Opět jsme ale neviděli ani kousek přírody, protože se nám zase setmělo a celou
cestu jsme jeli se zapnutým světlem. Na chajdu jsme dorazili před šestou večer, dali
slivovici na červa, převlékli se a šli vedle do hospody. Najeto máme 58km.
V hospodě bylo hned od začátku veselo, Priba vzal kytaru a po včerejší domluvě si přinesli
kytaru i domorodci. Prostřídali jsme se, každý zahrál svoje songy a večer nádherně ubíhal.
Jak přibývalo piv a kořalek, byli jsme stále odvážnější, zpívalo se co se běžně nezpívá,
fotilo se co se běžně nefotí a Priba vzal ve výčepu razítko, aby orazítkoval všechny lidi
v hospodě. Kupodivu nikdo neprotestoval a tak měl každý na předloktí pěkný otisk, někdo i
na čele. O půlnoci jsme měli všichni vystřílené patrony a šlo se spát.
neděle 6.11.2005
Budíček v půl 9, balíme, kola na střechu, loučení a mazat…
V deset jsme odstartovali k domovům, unavení ale spokojení, domů si vezeme plno zážitků,
fotek, videa a taky smradlavých propocených hader.
Výdaje:
150,- jídlo do báglu, 400,- chatka, 520,- hospoda, 400,- benzin. Celkem 1470 kč.
|
