|
pátek a sobota, 16. a 17.5.2014
foto Bajkování s meriďákama 2014
Sestava: Zdeněk Priba P., Zdeněk S., Michal „Sysel“ S., Míra B., David S., Jarda D.,
Rosťa Ž., Libor S., Tomáš S.
Bylo to krásné poježdění na horských kolech.
Přes týden hustě pršelo na severu Moravy, kde byly i povodně a nebylo jisté, jestli
vůbec pojedeme. Přihlásilo se 14 lidí, ale ve čtvrtek a v pátek se počet zredukoval na
9 bikerů. Tři „meriďáci“ jezdili už od pátečního oběda, my ostatní jsme se slezli až
navečer v hospodě v osadě Yukon. Yukon je na Vysočině, v lese poblíž Tří Studní a
rybníka Sykovec.
Postupně jsme se sešli vlastně až v hospodě přímo v osadě. Proběhla seznamovačka, tři
borce jsem vůbec neznal a taky byla objímačka s kamarády, které jsem aspoň dva roky neviděl.
Hodin přibývalo a také vypitých škopků. Snědli jsme pizzu a později se pustili do kulečníku.
Naštěstí nedošlo na kořalky (až na pokoji) a ráno to bylo tím pádem snadnější. I tak jsme
ale zalehli až ve dvě ráno. Se ví, po dlouhé pauze bylo co vykládat. Jako „šláftruňk“ jsme
si dali desetiletou meruňku a zalezli do betlí.
Je tady sobota, vstáváme v devět. Počasí pěkný, napršeno, ale jinak dobrý. Startujeme v deset,
vyladění, navonění, dresy vypucovaný, kola vyleštěný. Ale jen do první kaluže, do prvního
blátěného sjezdu. Kousek silnice přes Tři Studny a pak už do lesa do kvalitního terénu. Ani
nevím, kudy jsme přesně jeli. Ale borci to tady mají neježděné, tak jsem si hlavně hlídal
zadní kolo před sebou. Celý mančaft byl ode mě o deset a více let mladší a nebylo to zrovna
jednoduchý.
Co si pamatuji, tak jsme brázdili Žákovu Horu, vyjeli jsme okolo golfu ve Svratce ke „Karlštejnu“,
potom lesem nádherné sjezdy a výjezdy. Poslední sjezd byl do Blatin a v „Ráji socialistických
vepřů“ jsme se stavili na jídlo.
Vše proběhlo v klidu, ale ve chvíli, kdy jsme se jali startovat, se rozpršelo a čekali jsme
další hoďku a půl, než půjde vyjet.
Z Blatin jedeme dva kopce, přelézáme ohradníky a jedeme mezi krávami. Potom další stoupání,
chvílemi dost výživné a spustili jsme se do Kadova do hospody. Tady Jarda nahlásil, že má
narozeniny a kromě piv polykáme i několik platíček místní kořalky „kadovánek“.
Kromě kadovánků měli v útulné hospůdce ještě dobrý smažák a tlačenku. Později se nám začalo
chtít i zpívat, na kola jsme nasedali před půlnocí a lehce se přehoupli 6 kilometrů do našeho
ubytování. Vlastně to nebylo lehce, trochu jsme závodili a chvílemi jsem jel hranu, abych se
vůbec udržel.
Jsme doma, parkujeme, zdárně všichni ve zdraví a scházíme se v jednom z pokojíčků. Krájí se
salámy, sýry, objevuje se zase desetiletá meruňka a škopky v plechovce. Jsme všichni spokojení
jako želvy, najeto 52 kilometrů v docela náročném terénu a taky jsme si pěkně zapařili, což
je při setkání tolika chlapů přirozená reakce.
Musím uznat, že o tomhle víkendu jsem si na kořenech a na šutrech velice vylepšil techniku.
Tihle borci, co sem jezdí pravidelně, vybrali ty nejlepší chuťovky a dávám klobouk dolů.
Je konec. V neděli ráno pršelo nepřetržitě, tak jsme umyli kola, naskládali do aut a mazali
domů. Hoši díky za nevšední zážitek, mám nosánek nahoru, že jsem s vámi sjel i to, co bych si
sám nikdy nedovolil.
|
