Blansko – Zábřeh 2016


Cykloprojížďka bez aut

Sobota, 14.5.2016


foto Cyklovýlet do Zábřehu

Video bikerů

Je půl sedmé ráno a řve na mě budík. Spal bych dále, protože dva dny po sobě jsem uléhal o půlnoci a už je to docela znát.
Vše ale přebíjí pocit, že dnes je velký výlet a z postele letím jako střela. Nejenom mě, ale dalších pět chlapů čeká to, co je moc baví, vyjížďka na kolech.
Vynáším koš, venčím psa, snídám, navlékám elastické hadry, zapomínám flašku na kolo a také pumpu hustilku. Venku krásných 11°C, v Ráječku vyzvedávám Zdeny N a jedeme přes les do Petrovic. Jsem plný očekávání, ze šestičlenné party znám jen Zdeny. “Kompletujeme se v Petrovicích u čekárny a vyrážíme. Některé kluky znám podle vidění, věkově jsme vyrovnaní, dva lidi mají nad sto kilo a vlastně je to všechno jedno. Prostě jedeme a nic neřešíme.

Už týden studuji mapu kudy pojedeme a moc se těším. Tuto trasu jede vedoucí této partičky už podesáté a má ji dokonale vyladěnou. Podmínka je, šlapat co nejvíce místy, kudy nejedou auta. Tahle myšlenka je naprosto naplněna, protože o 48 kilometrů později zastavujeme v Lošticích na jídlo a po cestě jsme opravdu žádné auto nepotkali.
Z Petrovic jsme neustále stoupali a nevadilo to, protože bylo docela chladno a krásně jsme se zahřáli. Přehoupli jsme se přes obec Suchý, Skalky, ale jinak jsme dědiny po cestě úplně vynechali a spíše kolem nich jen projížděli. Takže jsem místy jen odhadoval, kde se vlastně nacházíme.
Nejprve to byly samé lesy, potom se krajina otevřela a jeli jsme mezi poli přes různé kopečky, louky, polními cestami a take po šotolinových cestách. Nic náročného, pokud někomu po cestě v kopci došlo, tak jsme na něj počkali. Nikdo nemachroval, nepředváděl se a nedokazoval svoje kvality.

Než jsme se nadáli, zastavujeme v Lošticích na náměstí na jídlo. Uteklo to jako voda a do cíle máme už jen pár desítek kilometrů. Chvíli jsme počkali před hospodou než se uvolní místo a popíjejíce plzničku probíráme vše možné. Číšník nás zve dovnitř a nabízí dvorek uvnitř hospody, kde si můžeme schovat kola. Tohle každému cyklistovi pohladí srdíčko, protože se nemusí strachovat o svého “střepa”. Usedáme, objednáváme, popíjíme a zakusujeme. My co se neznáme, se poprvé představujeme, ale to už se tak trochu po těch kilometrech známe, kdy jsme vedle sebe různě hekali, předjížděli se, dávali si u kaluží a kořenů přednost, nebo na sebe čekali.

Číšnice přináší jídlo, později kávu a vše prokládáme vtipy, z nichž vítězí ten, jak policajti najdou jantar. S pivem brzdíme, aby nám po cestě nedal někdo dýchat, loučíme se a vyrážíme dále. Opět mimo silnice, podél řek až do Zábřehu. Po cestě řešíme jeden defekt a hodně se u něj nařechtáme. Všechno pěkné jednou končí a jsme v Zábřehu u nádraží. Na posezení v hospůdce máme hodinu. “Předskupina” vyráží koupit lístky na nádraží, nastupujeme a později přestupujeme na nádraží v České Třebové. Tady zase skoro hodinové posezení a pak už přímou cestou rychlíkem do Blanska. V půl sedmé vystupujeme, vybouření, spokojení a rozjíždíme se na všechny strany.

Borci byla to špica jak sviňa a děkuji za krásnou sobotu s partou, jakou svět neviděl. Jak něco zase vymyslíte, hóknite. Priba.

Sestava:
Zdena, Aleš, Luďa, Tom, Radim, Priba.

Výdaje:
Svačina z domu, v Lošticích oběd, tekutiny, lístek na vlak za 148,33 korun na jednoho.
Suma sumárum, za pětikilo betélné vélet.

     scrajecko(c)2004
     Webhosting by www.s2ep.cz
webmaster | admin