|
sobota, 13.8.2011, Kunštát
Babička říkávala, že „všude času ubude“ a tak se stalo, že i Petrovi na začátku naskočila pětka.
Velký den tohoto čerstvého padesátníka oficiálně odstartoval v sobotu, patnáctou hodinou
odpolední. Citlivě zvolené místo bylo jako stvořené k lumpačení a někteří z nás toho dokonale
využili.
Začali jsme zjemna, a to podáním ruky oslavencovi. Nesměle jsme se rozkoukávali, ďobali dobrůtky
a vyptávali se kdo je ten, nebo tamten, když jsme někoho neznali.
Na takovou akci je důležité přijít včas a má to i svoje výhody. Je světlo, všichni mluví plynule
a je jim rozumět, nechybí VIP dobroty, které se většinou sežerou nebo vypijí hned v prvním kole.
Je příležitost si pokecat s přáteli, které jsme dlouho neviděli, dříve než se rozprchnou po okolí.
Je možnost také nafotit pár obrázků, které se dají později prezentovat na veřejnosti a není na nich vidět,
že máme "pírko".
Oslavy jsou od toho, abychom také pořádně zapařili a zařádili si. Toho jsme se už od začátku
nebáli a i když byla noc ještě mladá, na place kolovala spousta přestárlých teenagerů a z tanečních
kreací by si mohl vzít příklad kdejaký elegán.
Musím vyzdvihnout také práci diskjockeje, který začal nejprve vlažně. Chvíli nám scatovala Eva
Pilarová, Grýnhorni zpívali jaký je to špičkový v lese a že se mají mít lidi rádi, strejčka
Jonatána už jsem taky dlouho neslyšel, ale radši bych místo Jirky Korna slyšel kapelu Korn.
Smiřoval jsem se s tím, že na konci oslavy se bude hrát vlajka a budu se kývat se zapalovačem,
jak na fesťáku v Bojkovicích nebo v Plzni na Portě. Nic takového se ale nestalo. Ejsí dýsí definitivně
vyplašili v okolí všechny vrabce, kteří vočumovali co se v areálu děje a začala ta pravá hudební šmakulóza.
Leader všech tanečníků Pavel šel do půl těla, aby si tričko oblékl až v ranních hodinách. Muzika tak
šlapala, že si začali podupávat i jinak studení loajálové, kteří později vtrhli také na parket a tancovali
jak vo dušu. Byl jsem mezi nima. Každý jsme si našli děvče k tanci, v drtivé většině to byly naše manželky
a ploužili jsme ploužáky.
Večer plynul, se zpožděním přišlo ještě pár lidí a myslím, že oslavenec si liboval. Ostatně měl to Petr s
Věrkou dobře nachystaný.
Masisko nepřetržitě prskalo na rožni, zruční masaři pro nás ořezávali jeden kousek za druhým, stejky se
kroutily a vůně z nich dráždila naše frňáky. Další peckou bylo napečené cukroví, které nám neustále nosila
obsluha tohoto večera. Naším úkolem bylo pouze dobře se bavit a sníst vše co nám bude přineseno.
Další pěknou kapitolou bylo pivo a kořalka. Pivo ve skle studené, lahodné, do nás klouzalo a i nejedno
děvče se nezdráhalo spláchnout krkovičku rezavým mokem. Aby si v bříšku všechno sedlo tak jak má, od toho
tady byla slivovice, takže jsme se mnohokrát při záklonu podívali do hvězd.
Vše jednou končí. Přespolní odjížděli nejdříve a vytráceli se další. Už nebyla noc, ale podle hodin ráno.
Sešlo se ale pár chytrých hlav, co měly pocit, že jsou nedotancovaní. Poroučeli jsme si u diskjockeje Jirky
různé fajnůvky a řádili, jako kdyby bylo sedm večer. Míra skákal po stolech a vyvolával pocit, jako kdyby
jezdíval na prázdniny k Tarzanovi. My ostatní jsme kolem něj prudce tancovali. Škubal jsem sebou jako
patnáctiletý lunetik, který si doma před zrcadlem nacvičil pár pohybů, které zatím nikdo nedělá. Musím přiznat,
překvapil jsem tím i sám sebe. Být to o 30 let dříve, asi bych na to nějakou "amazonku" chytil a možná bych z
toho vybojoval i nějakou líbačku po cestě z čochu na vlak.
Trvalo to aspoň hodinu, než jsme si vystříleli všechny patrony a přišel na mě pocit, že i já bych měl na chvíli
zavřít víka. Byly čtyři hodiny ráno a ulehám k manželce do auta. Pod náma v areálu je ale slyšet že někteří nemají
dost a repráky chrčí, protože jsou zesíleny nadoraz. Usnutí mi trvalo asi dvě vteřiny.
Děkuji všem za nevšední zážitek a Petrovi, že patřím mezi jeho kamarády. Priba
|
