|
sobota, 29.10.2011
Kamarádi by se měli pravidelně vídat, aby kamarádství nevychladlo a také aby
se prohlubovalo. Na stmelení a upevnění kolektivu jsme si vybrali pochoďák z
Kunštátu po okolí.
Původně jsme měli jet na Slovensko do Tater, ale odradila nás představa, že
budeme půl dne cestovat autem a pak možná polezeme nahoru v mlze, což by nemělo význam.
Sraz je v sobotu v devět ráno na náměstí v Kunštátu v sestavě Petr, Honza,
Luboš, Priba a Vraťa. Kousek od nás je otevřen jeden podnik, tak dáváme na
rozjezd pivo a kafe. Potom už vyrážíme. Kamarádi většinu trasy znají, pro mě
bude nová, tak se těším. Jdeme kolem školy, kolem zámku a potom už do lesů a luk
protkaných listím všech barev. Zdoláváme větší či menší kopce, občas zastavujeme
abychom se napili střídavě výpalků z meruněk nebo třešní. Z batůžku vytahuji také
řádně načesnekované topinky, abychom sladili pachy.
Šněrujeme si to lesem do malé, mezi kopci zapomenuté vesničky Touboř a odtud po
značce kolem chatové oblasti k rybníku u vísky Kunice. Tady pauza na jídlo a odpočinout
nohám. Všude okolo jsou obrovské posečené louky a je to parádní pohled.
Pokračujeme přes les do Bedřichova na pivko a něco zobnout. Trefujeme se, jsou zde
zrovna zvěřinové hody. Je ale narváno, tak první pivo pijeme vestoje venku na dvoře,
než se uvolní nějaké místo. Potom usedáme v příjemné hospůdce a objednáváme dančí
řízky se salátem za stokorunu. V místnosti je teplo, plznička příjemně klouže do krku
a chutná, takže zkoušíme další a další, jestli bude chutnat stejně dobře, jako ta předešlá.
Jídlo za rozumný peníz si taky vysloužilo pochvalu, platíme a noříme se opět do lesa a
točíme to směr Kunštát na hotel Rudka. Hned u Bedřichova potkáváme našeho kamaráda Emana
s manželkou, kteří také vyrazili na delší tůru. Sdělili jsme jim jaké dobroty jsou k mání
za rohem v hospodě a byl to pro ně jasný signál.
Pokračujeme po lesních pěšinách a asfaltových cestách, míjíme Rozseč, sestupujeme po loukách
směrem ke Hlubokému, míjíme chaty lufťáků, nacházíme pomník havarované stíhačky z roku 1996,
která jen těsně minula chatovou oblast. Přecházíme hlavní silnici do Kunštátu, vystoupáme
nejprudší kopec dnešního dne, potom už jen po louce a lesem dolů, pak zase nahoru, ještě
kousek a již za tmy dorážíme na hotel Rudka.
Nefiltrovaná Plzeň chutná opět skvěle, hodnotíme, vzpomínáme, přisedají si naše manželky,
také další kamarádi a večer příjemně plyne. Po desáté hodině všem máváme a startujeme domů.
Díky za nové obzory.
|
