|
Sobota, 28.6.2008
Je to náš kamarád, vlastním jménem Pavel Smejkal, ale když se řekne Smyk, každý ví.
I stalo se, že se mu na tachometru objevila padesátka a pozval také naši cyklistickou squadru,
která se den před jeho oslavou vrátila z týdenní cyklistiky v okolí Ještědu. Byli jsme tedy
náležitě rozjetí jak na kole, tak v pití.
Akce byla pojata velkolepě a zaplnili jsme výletiště v Drnovicích hned vedle sokolovny. Počasí
bylo tak exkluzivní, že kdyby tam byl s náma i Zákopčaník, tak by ho vzal každý na kořalku. O
muziku se postaral známý dýdžej Borek a rozhýbal nejednoho z nás.
Úvodní proslovy Emana a Smykova kamaráda myslivce byly nezapomenutelné, charakterizující Smyka
a pak už vše vypuklo.
Na jídlo jsme si dali tři druhy zvěřiny, vynikající záležitost. To byly poslední chvíle, kdy
jsme se chovali distingovaně. Potom už to byly samé voloviny, Smyk jezdil na kole, na trojkolce,
střílelo se víc do vzduchu jak na talíře a neustále jsme měli nutkání zkoušet různé ročníky
slivovice.
Raut, který byl připraven v budově neměl chybu. Ryb, zvěřiny a ovoce bylo přehršel a za ušima
se nám dělaly boule.
Čas plynul, setmělo se, tancovalo, blblo a kolem půlnoci se začali všichni vytrácet. Poslední
štrngání se slivovicí, poslední pohledy do očí, je tu jedna hodina ráno a na kutě jdu i já.
Smyku, kamaráde. Dal sis na tom sakramentsky záležet, aby nám všem bylo dobře a my Ti za to
děkujeme.
Usínám a v hlavě mi zní nezapomenutelná věta Jardy Jíry. „Pribo ty vole, co bude až tady
nebudem? Kdo komu dá hlavu?“
V hlavě mi znělo ještě něco, protože tu hlavu mi fakt dal. Ačkoliv jsme v pokročilém věku,
nikdy na ty naše „dospělácký“ trkance nezapomeneme. Pak se ráno před zrcadlem divíme, proč
nám teče z nosu krev.
Další narozeniny k nahlédnutí:
Priba je
čtyřicátník(2005)
Priba je
jedenačtyřicátník(2006)
Sedmdesátník
Honza Štěrba(2008)
Padesátku mají i
Géza a Bed(2007)
Narozky u
Orságů(2008)
Smykova padesátka (2008)
Padesátník
Jarda Brázda(2008)
Čtyřicátník
Miloš Růžička - první řezník (2008)
ZPĚT na hlavní stránku.
|
