|
Na místo vyrážíme na kolech z obce Kuklík na Vysočině, kde jsme na cyklodovolené.
Před obědem nakládáme kola do auta a přejíždíme do Velké Losenice, tady
objevujeme dnešní první kříže a přejíždíme do obce Sázava.
Sjíždíme z kopce a hledáme hájovnu nedaleko od obce, kde má být náš objekt.
Starší pán nám tak kvalitně poradil, že jsme jezdili skoro hodinu po lese a
ne a ne najít. O to větší byla radost, když se nakonec zadařilo.
Kříž jsme ale našli z klasického zoufalství, kdy jste smířeni s neúspěchem a
řeknete si. Ještě zajedu za támhletu zatáčku a kašlu na to. Naštěstí to klaplo.
(opsáno z cedulky umístěné u tohoto kamene)
Tento kámen pochází z doby, kterou nelze přesně stanovit. I názor na jeho původní
účel není jednotný. S největší pravděpodobností jde o tzv. smírčí kámen, které se
vyskytují zejména na východní straně Českomoravské vysočiny. Zpravidla je vytesal
a postavil člověk, který se těžce provinil proti svému bližnímu a potom se s ním a
jeho rodinou vyrovnal a usmířil, což měl právě dokumentovat onen smírčí kámen. K
těmto kamenům s zpravidla váží různé pověsti o jejich vzniku a nejinak je to i s
tímto:
V dávných dobách žil mezi vesničkou Sázavou a kopcem Peperkem poustevník Eremicola.
Občas navštívil v okolí nějakého nemocného nebo zavítal do Žďárského kláštěra.
Většinou se však postil a modlil ve své jeskyni. Při svých pochůzkách také potkával
Janka Slezáka. Ten měl v lese chatrč, ale mnoho času v ní netrávil. Většinou se zdržoval
na Peperku, kde do úmoru kopal a hledal stříbrnou rudu. Marně ho Eremicola nabádal, aby
zapomněl na svou posedlost. Janek toužil jenom po stříbru, pořádně ani nejedl, nedbal na
svůj zevnějšek ani na svoje zdraví. V očích měl divný lesk, všude kolem sebe viděl hromady
stříbra a přitom pořád žádné nenalézal. Dříve, než stačil zešílet, ztratil fyzickou sílu.
Stále promoklý, upachtěný a znavený začal náhle sípat a dusit se a pak se ještě přidalo revma.
Celé tělo se mu kroutilo, takže se nemohl ani pohnout. Marně se ho snažil Eremicola léčit,
Janek se na nohy vůbec nepostavil. Tak uběhl nějaký čas a zoufalství Janka dostupovalo vrcholu.
Stříbro hledat nemohl a byl z toho vzteklý a zlý a nakonec od sebe vyhnal i poustevníka
Eremicolu. Poustevník se tedy sebral a šel do kláštěra. Už delší dobu se necítil dobře a
tak byl rád, že do kláštera vůbec došel. Dlouho tu rozmlouval s opatem, pak se nechal
vyzpovídat a brzy zemřel. Hned po poustevníkově pohřbu dorazilo do Jankovy chatrče nečekané
procesí. V čele několika mnichů kráčel Otec opat. Nemocný se kroutil bolestí a návštěvu
příliš nevnímal. Přesto se však soustředil, když si vzal slovo opat: "Duše našeho bratra
Eremicily už našla cestu do Království Božího. Ve svých posledních pozemských chvílích
myslel na tebe, hříšný člověče! Odkázal ti svůj oděv a svou hůl a vybídl tě, abys jich užil
ke svému prospěchu. Umírajícímu jsem slíbil, že ti osobně věci donesu. A že ti vyřídím vzkaz,
abys myslel na důležitější věci, než je stříbro." Obdarovaný pohlédl na opata velmi pohrdavě.
K čemu mu bude špinavé a zalátané roucho poustevníkovo a co si počne s jeho holí, která se na
konci kuželovitě rozšiřuje? Než však mohl něco namítnout, chopili se ho mniši a bezmocného
jako dítě ho oblékli do Eremicolova oděvu. Janek za okamžik pocítil nepopsatelnou úlevu.
Bolesti pominuly a cítil se úplně zdráv. Zděděné roucho ho zcela vyléčilo. Chytil
poustevníkovu hůl a uháněl na Peperek. Od Čertova kamenene se rozhlédl dolů po krajině a
cítil se náramně. V té radosti zarazil hůl do země, ale ať se snažil sebevíc, už nešla
vytáhnout. Musel ji ze země vykopat. Najednou však ocel krumpáče o něco zazvonila a k
Jankovým nohám se vyvalila veliká hrouda stříbra. Vrátil se do chaloupky a dlouho ji
nenasytně pozoroval. Ale najednou se lačnost po bohatství začala ztrácet a svůj život
viděl úplně jinak. Vzpomněl si na poustevníkovu radu: "Jsou přece důležitější věci.."
A toho dne se vyléčil ze stříbrného snu. Za prodanou rudu si pořídil obydlí a začal o
sebe dbát. Ale myslel také na jiné potřebné. Každému chudákovi ze širokého okolí vypomohl
a pomohl i žďárskému klášteru. Na poustevníka však nezapomněl. Celé dny se pachtil s
opracováváním velké žulové desky na jeho památku.
(Úryvek z knihy Kamenné kříže Čech a Moravy)
Žulová deska. Na ní je orámován reliéf latinského kříže, pod jehož rameny je hůl.
Rozměry: 95x78x16 cm.
Stojí za hájovnou Štěnice nedaleko Rozštípené skály.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
